pil.1nočních vede napiatý dialog s Temnou Nocí a Jasnou Nocí, jemuž
dal klasický výraz nejdokonalejším svým kusem lyrickým, kde
všecek marný idealism pozemského odsouzence tryská světelným
výkřikem závěrečným: "Vy hvězdy jasné 1 Vy hvězdy ve výši 1" Zcela jinak
Mayer, básník "Znělek nočních" a "Stínů večerních". Jemu Noc nen,i.
naprosto dramatickým činitelem, nýbrž spíše uklidňujícím vyrovnáním
všech rozporů, jimiž jej zranil den. S plnou a oddanou důvěrou utíká
se do její ochrany, věda, že u ní dojde toho, po čem marně prahl, a
čeho nedostatek nítil jeho melancholii: smilování a lásky boží,

"Má duše -- snad že na svět přišla lichá
se marně po soucitu ohližela,

;en tys ií - je jim snům jsi rozuměla
ho;ici láska na ni z tebe dýchá.

Nezkojnou touhou k tobě duch můj háró,
v tvých hvězdách hledá mír a pravou vlast,
zde boj mu jen - a z toho lid mne kárá.

Milenko ;ediná, mně přisouzená,

obejmi mne, nechť poznám lásky slast ¸
smrt spojí nás, a ty jsi moje žena"

pěje v poslední "Znělce noční" a snad ještě určitěji parafrasuje
vykoupení Nocí ve "Stínech večerních":

"Na nebi se v zásvitu třesoucim
tichá večernice pozachvívá,

jak svit lásky boží nade mroucim
smilování a s ním mír rozlífJá.

Zem se modli. Oblak modrý nese
ku obloze její děkování,

klesně pak a vzdechem rozplyne se,
zpět zas nesa boží požehnání."

Smilování a mír - v těchto dvou slovech, která tak často se vracejí
v Mayerově lyrice, vábíce básníka patrně též svými hudebními valeury,
~5