Jest to básník bolestného soucitu se všemi, kdož sklánějí se k zemi
pod tíhou utrpení: poeta jest sám jejich částkou, a oni jsou s ním
nerozlučně spiati jednotou strázně - do díla osamělcova padá
osvobozující paprsek bratrství. Prakořeny tohoto soucitu máchovského
obnažuje proslulý zlomkovitý zápisek deníku: "Já miluj u květinu, že
uvadne, zvíře, poněvadž pojde, člověka, že zemře a nebude, poněvadž
cítí že zhyne na vždy; já miluj u - více než miluj u - já se kořím
Bohu, poněvadž není. Každý člověk by miloval druhého, kdyby mu
rozuměl, kdyby v něj mohl nahlédnouti, leč -" Soustrázeň Máchova
vyrůstá takto z tragické prazkušenosti, jejíž odraz nesčíslněkráte se
vrací v jeho poesii: z panické hrůzy nad pomíjejícností všeho života,
z každodenního děsu nad neodvratnou nocí, která zdusí v studeném
svém náručí všecku lásku, veškerou myšlenku, všechno toužení z
ustrašeného pohledu do propastí nicoty. Nad barevnými obrazy
středověkého románku Máchova šumí beznadějný pozdrav "dobrou noc",
v posledním odstavci "Máje" tryská zoufalý výkřik "nikdy, ach nikdy"
- toť sám hlavní motiv všeho jeho myšlení a tvoření. Přenesen do
oblasti nadosobní, ovládané vůlí mravní, značí tento pramotiv soucit
se všemi, kdož odsouzeni jsou ke zmaru a ke zničení: neobjímá pouze
lidí, nýbrž tvorstvo vůbec, ano samého Boha, zahaleného do
nejtemnějšího pláště nicoty.

Ale záznam deníkový napovídá ještě více: mezi básníkem a těmi,
jež by chtěl sevříti do svého náručí, tyčí se nepřekonatelná přehrada
cizoty a neporozumění; místo lidských bratří, s nimiž prahne se
sjednotiti, nachází lhostejné cizince, kteří ho nechápou a neopětují jeho
toužebného hnutí, a příroda, již by rovněž rád zahrnul do své lásky,
zůstává studenou a bezcitnou. Toťhrozný, dvojnásobně tragický smysl
oné náhlé aposiopese v deníkové poznámce, toť ona propast mlčení,
která se otevírá pod prudkým leč. Lyricky vyjádřil Mácha myšlenku tu
překrásně básní" V svět jsem vstoupil, doufaje _u, jež vrcholí verši:

"Hledám lidi, v mém jak ve snu žili;
bez srdce však larvy najdu jen;
snové moji, běda/- snové - byli,
jistoty je všecky zničil den.

V širý svět po ráji touhou mroucí
rámě moje rozestíral jsem

20