MÁCHŮV SOUCIT A JEHO DĚDIC

l.

DOkavad hledíme na Máchu jen jako na žáka a mluvčího Byronova.
jeví se nám jeho básnické dílo především vášnivým a vzpurným
výkřikem odbojného záporu: jedinec vyloučený ze společnosti žehrá
divoce na své okolí; čl0v.ěk odpadnuvší v zoufalství od Boha, vzpírá
se Tvůrci a necitelnému světovému řádu; myslitel, jenž pohleděl až do
samého prázdna hrobu, reptá proti věčnosti, která znamená buď zmar
nebo bezútěšné kolotání trpící hmoty; ano, básník opojený barvami a
hudbou oslňujících krajin obviňuje přírodu, že pro lidský žal nemá
účasti, nýbrž pouze trpký výsměch studené své krásy. Takto vykládán.
takto posuzován byl po desetiletí nejen "Mnich", nejen "Křivoklát",
nejen román "Cikáni", ale i "Máj" - a Mácha, jehož vystoupení se zdá
přímo negací ve vývojovém dramatě dotayadní romantiky české, rostl
před zraky nových generací přímo v genia vzdorného nihi1ismu.
Pokolení přicházela a dychtivě ssála z opojně sladkých veršů "Máje"
temný jed nevěry v život, v přírodu a v Boha; mladé duše svěřovaly se
trojnásobnému vůdcovství krásné zoufalkyně, pochybovačného vraha
a v temnotách zanikajícího básníka, aby před kouzelnou, ale bezcitnou
tváří milostného jara se vrhaly v náručí tomu, "co se nic nazývá".
Leckdo pochopil, že Mácha byl odvážnější a důslednější myslitel než
Byron, stále se zmítající v křečích polemiky; leckdo vycítil, že jeho
citový proud deře se z temnějších hloubek než rétorická lyrika Lordova;
leckdo uhodl dokonce, jak prudká a horká vlna náboženského zájmu
a nepokoje uchvacuje srdce českého básníka i tam, kde se rouhá, kde
zoufá, kde beznadějně hledí do prázdného nebe. Ale přes to, i byl-li
Mácha vypiat ze závislosti od Byrona, zůstával přiřazen k oné rodině
duchů, která si poměr k věčnosti řeší patosem temného nihilismu.
rostoucího ze zprahlé a neplodné půdy intelektuálního sobectví.

V posledních létech, kdy jsme se opětně zamyslili nad lidskými a
uměleckými záhadami v Máchově díle a kdy jsme v něm až ustrnulI
nad hloubkou šachet, chovajících v půlnočních temnotách neodhalené
žíly drahého kovu, vytanul nám však ještě Mácha jiný, tak jakoby
vášnivá a složitá bytost Máchova vybavovala se teprve dvojzpěvem dvou
hlasů, zcela různých ve své prapodstatě.

19