stře na otázky slovníka i brusu, na obor nářečí i mluvy archaistické,
na fraseologii i na všecky nejjemnější odstíny skladby, byly pro
Blahoslava pouhou stravou tvůrčí intuice jazykové, která jako pohled
bystrozrakého tovaryše v báchorce postřehovala ve lhostejných vrstvách
řeči otřelé a běžné ryzí žílu drahého kovu výrazového. Pro Blahoslava,
stejně jako pro Husa před ním a pro Komenského a Jungmanna po
něm, jest národní jazyk posvátnou záležitostí srdce: nese na
neunavných svých perutích nejskrytější myšlenky osamělého jedince k Bohu,
ale vysvobozuje zároveň jednotlivce z teskné siroby, poje jej s rodáky
živými i mrtvými, s krajany blízkými i vzdálenými, s knihami předků
i s dětským žvatláním budoucích příchozích. Takto jazykový čin
Blahoslavův mění se v čin národní - sbory a školy, tiskárny a sněmy,
dogmatické nauky a politické snahy Jednoty českobratrské pominuly,
ale síla jejího jazyka, jež se poprve uvědomila v Blahoslavově Novém
zákoně, kolotá a tvoří dále a do nekonečna. ~Za dnů pochyb, za dnů
tísnivého přemýšlení o sudbě otčiny", lak praví básník, třeba jen
otevříti evangelia Blahoslavova a zapřísti se na okamžik celou bytostí do
jejich mluvy prosté a vznešené, klidné a pravdivé, monumentální v
dokonalé své věcnosti - tvůrčí a obrodná síla jako zápalná jiskra, jež
svítí a hřeje, přejde z knihy do našich srdcí, která hned nacházejí
útočiště a bezpečí v ~řeči nejušlechtilejší a nejozdobnější, nejpěknější a
nejbohatší", řeči české.

*

Kdokoliv podivoval se Janu Blahoslavovi, vzdával čest šíři jeho
zájmů i vědomostí, rozmanitostí oborů, v nichž osvědčil vedle
teoretického důmyslu také mistrovskou výkonnost, kulturní jistotě jeho zoru,
který činnost odborníkovu vždy podřizoval obecné potřebě vzdělan0sti
národní. Právem a nadšeně byl v něm uctíván dějepisec a hudebník,
gramatik a brusič, praktický řečník a polemik i učitel umění
retorického, překladatel a vykladač bible, duchovní básník a humanistický
estetik.

Jeden význačný rys bohaté osobnosti Blahoslavovy byl však
doposud míjen nezaslouženým mlčením: Jan Blahoslav jest z nejstarších a
z nejbystřejších kritiků v Čechách. Ne~mí nás mýliti ovšem, že neužívá
žádné z forem, které j sou pro kritickou činnost dnes běžny, ale to platí
také o všech ostatních starších kriticích našich, ať slují Daniel Adam

16