sveden vlašským humanistou VaHou, více naříká nad porušením řeči
než knězi sluší; po druhé sebekárně obviňuje se sám. Že ještě za při~
pozdívajícího se věku životního místo služby náboženské se příliš o~
bírá záležitostmi "všivých mluvničkářů". Leč to byly jen mlhavé útržky
náladové skepse. Rozhodné slovo promluvil Jan Blahoslav o sporu
náboženství a učenosti v proslulém svém traktátu "Filipika proti ne~
přátelům vyššího vzdělání v Jednotě", slovo tím upřímnější, ježto rušná
polemika proti misomusům neuzrála pomalu ve chvílích meditativních
a nebyla trpělivě vyzbrojena důvody a doklady znalce písem i
klasických spisovatelů, nýbrž vynořila se bezprostředně pod úderem roz~
horlené chvíle z nitra humanisty, který i v afektu zůstává působivým
řečníkem a zdobným ciselérem slova i metafory.

Opět, jako v začátečnickém spisku "0 zraku" stanul uzrálý Jan
Blahoslav na rozcestí: tehdy rozhodl se pro křesťanství proti renesanci,
tentokráte vůči radikalismu ryzího evangelia zvolil řešení
humanistické. Smyslovou rozkoš mladé bytosti zkrotil náboženskou kázní; inte~
lektuální touhy mladého národa, jenž si žádal a potřeboval kulturních
statků, nemínil ani nedovedl potlačiti. A zde je rys, který •• otce a
vozataje lidu Páně" činí nám posud drahým: hluboký a jistý smysl pro
národně kulturní potřeby české, určoval vždy směr činnosti
Blahoslavovy a posvěcovali ji. V tom Blahoslav byl z nejšťastnějších dědiců Mi~
stra Jana Husa, kterého tak trefně a prostě jmenuje "dobrým Čechem".

*

Ve Vitemberce, městě Lutherovy i Melanchthonovy slávy a Blaho~
slavových počátků, sedí podle podání básníkova za hluboké noci ve své
temné studovně doktor Faust a prahna po nadpozemském zjevení, ote~
vírá důvěryplně Nový zákon; jsa věrným synem XVI. věku a blížencem
Erasmovým, Lutherovým i Bezovým, touží •• snaživě a poctivě" překlá~
dati blahozvěst Janovu do milé mateřštiny. Zápase o výraz, prožívá
učený doktor nejen to, co evangelista vložil do helenistického tekstu, ale
daleko více: v hodině duchů zaburácí jeho tušivou myslí všecko, čím~
koliv za reformačního století mluvilo Písmo k náboženským i
filosofickým myslitelům. Nejprve filolog vitemberské observance
pozdravuje důstojný zvuk přesného a zdobného slova, které z řeckého
originálu přilétá k cvičenému uchu humanistovu. Pak noetické
pochyb
14