podrobna vypracoval plán pro výchovu výsadní hierarchie učenců
biblických, v němž bylo dosti místa netoliko pro odbornou filologii, ale
i pro zmodernisovanou scholastiku. Bystrý a kritický Melanchthon sám
- mnohem dříve než blouzniví hlasatelé ryzího evangelia nekaleného
učeností a doktrinářstvím - postihl, že se reformace ocitá teď na
rozcestí a prožil na prahu dvacátých let prudkou krisi, kdy již již byl
odhodlán zři ci se humanistické kultury pro evangelické křesťanství,
učenosti pro synovství boží, Erasma pro Luthera. Ale pak vytvořil jeho
mírumilovný a poněkud střízlivý rozum ideál učené zbožnosti, který
pohodlně smiřoval znepřátelené sily mladé kultury, hově stejně
Erasmovi jako Lutherovi - rozumářství znovu udusilo náboženský cit,
inspirovaný muž boží zase ustoupil bohoslovci vzdělanému v kázni kursů
mluvnicko-řečnických i filosofických, duch sklonil se opět do jařma
litery, jež bránilo mu v příliš volných rozletech k trůnu božskému. Ale
na vysoké učení vitemberské, ohnisko tohoto polovičatého
kompromisu, hrnuli se ze všech končin protestantského světa žáci a oddávali
se dychtivě nové nauce.

Mezi nimi ve čtyřicátých létech usedl také Jan Blahoslav, jenž z
domova již asi znal rozpor mezi náboženskou inspirací a učeným
bohoslovím; prožívalať Jednota od svých začátků tento problém velmi
napiatě a bolestně. Přirovnal-li Blahoslav ve skvělé a příkré karakteristice
svého osobního i zásadního odpůrce Jana Augustu k Lutherovi, leží na
snadě, abychom viděli v něm samém podobence Melanchthonova: byl
muž tiše pobožný, ale spíše učeneckého než náboženského
temperamentu; díval se do světa a do života raději vyzbrojeným okem
dějepisce a filologii než jasnovidným pohledem důsledného myslitele;
nedovedl rozlišiti básnickou krásu od řečnického patosu a proto vždy
formální lahodu podřizoval kazatelské působivosti slova; byl příliš
zaujat organisací své obce a své nauky, aby mohl se nořiti do hloubek
svého já; a především - měl nadání a touhu smírně klenouti
synkretické možnosti nad l'ozporem principů. Jeho vlastní duševní a kulturní
protichůdce v české reformaci nesluje Jan Augusta - tu vadí přílišná
nesouměrnost formátu - nýbrž Petr Chelčický, ~ehož celé myšlenkové
drama protestuje příkře a velkolepě proti Melanchthonovu řešení
konfliktu náboženství a vědy.

Pouze neohrožená a útočná duše Petra Chelčického byla by mezi
našimi reformátory dovedla postihnouti daleký a osudný dosah tohoto
12