vovy nikde tak plně a jasně jako tam, kde v duchovní písni rozmlouvá
s Hospodinem. kde úzkost a svár prudké své duše vyrovnává melodií
náboženského zpěvu, kde po stopách žalmt'l vytváří pro zpěvník
bratrský svou meditativní lyriku. Otakar Hostinský, který analysou
odborných prací Blahoslavových doposud nejhloub pronikl ke dnu jeho
lidství, vymezil přesně okruh duchovní poesie Blahoslavovy, jak ji
poznáváme z kancionálu Šamotulského: v rozhorlení a hněvu boje o
o-hroženou Jednotu, v stísněné náladě, protrhované však přece paprsky
důvěry v Boha, v hodinách pochybností a zmatkt'l obrací se biskup
Jednoty k Pánu a to nikoliv suchopárným výkladem dogmatickým ani
neosobní parafrazí bible, nýbrž vážným a vroucím rozjímáním neb horoucí
lyrikou stojící na rozhraní žalmt'l a modliteb; ježto pak při veškeré
bezprostřednosti vřelého citu nemluví pouze za sebe, nýbrž za celou
svěřenou mu církev, dbá stručné jadrnosti, jasné lidovosti výrazu -'
zde překonává reformační křesťan nadobro učeného humanistu. zde
vítězí českobratrský mistr nad žákem latinských škol ve Vitemberce.

*

Toliko v posvěcených chvílích náboženské inspirace při lyrickém
tvoření ocital se Jan Blahoslav tváří v tvář svému Bohu.
Pakuvědomoval si jeho bezprostřední blízkost, pak nezdržoval s~ na dráze
radostného a opoiného poznání ani učeností ani bohoslovím, nýbrž
přenášel se k božímu trůnu odvážným vichrem svého citu. Leč to byly
okamžiky výjimečné.

Vitemberská reformace, která neposkytla jen Blahoslavovu mládí
kvas poznání, nýbrž celému jeho životu zorný úhel myšlenkový, smetla
v radikálním rozmachu osvobodivých svých počátkt'l všecky
zprostředkující činitele mezi kl'esťanem a Bohem, již prt'lběhem dějin církevnich
ztuhli v překážky opravdového spojení. .Avšak když soustavně
promyšlená lutherská teologie uzavřela sňatek s humanismem
Melanchthonovým, vstoupila mezi protestantského věřícího a jeho Boha přehrada
nová, nepovolnější a nebezpečnější mnohé z barier nedávno
zavržených: autorita bible, jejíž výhradné pochopení přisouzeno rozumu
vycvičenému ve školách filologických. Luther, jenž se nábožensky
přerodil právě vášnivým prožitím bible, odkázal svým stoupenct'lm učené
studium jejího tekstu a schvaloval, když přítel jeho Melanchthon
do
II