zraku osvěženého procházkou ve volné přírodě, použil ve třetí knize
"Gramatiky české" zkušeností oka, jež se vycvičilo v pozorování
předmětů uměleckých. Mluvě o užívání cizích slov v mateřštině, rozpřádá
do široka: "Ano, pěkné barvy ještě zlatem bývají prosazovány a jakž
zlatníci říkají šmelcovány, a krásné sukně krasšími věcmi aneb
dražšími premovány anebo krumplovány bývají. Zlatá koruna drahým
kamením náleží, aby se skvěla a louka rozličným kvítečkem prokvítala
a zvláště nepříliš blízko stojícímu zraku divně se měnila. A protož i my
toho, což jest již do našeho jazyka vnešeno a my jsme to i obvyklostí
stvrzené zastali, užívejme jako svého."

Zde a často jinde nepodrobil se zrak tuhé kázni myslitele a stilisty:
zevní svět příliš vábil rozkošnými obrazy plně vyvinutou Blahoslavovu
vlohu visuální.

*

Bylo by však marným omylem, chtěl-li by kdo v zrakové schopnosti
Blahoslavově spatřovati jeho duševní rys vůdčí; nemůže býti sporu o
tom, že byl v podstatě audí/iuem.

Muži, který ve své církvi proslul jako kazatel a skladatel písní,
nebylo slovo ledabylým zvukem, nahodilým nástrojem, lhostejnou
hodnotou - nepřestávalo něm přemýšleti, studovati a vyšetřovati je
teoreticky, pracovati s oddanou pokorou o jeho zhodnocení a zjemnění.
Blahoslav věnoval kultuře slova valnou část svého života, ať zabýval
se v "Muzice" slovem melodickým, které letí na křídlech hudby, ať
humanisticky vážil a tříbil v "Gramatice české" slovo správné a učené,
ať ve "Vadách kazatelů" kritisoval podmínky působivosti slova
mluveného a deroucího se z úst řečníkových do srdce zástupů. Pro
reformační názor Blahoslavův má slovo přímo význam mystický: jest
dorozumívacím prostředkem mezi člověkem a Bohem; i pro něho odhaluje
vstupní věta evangelia Janova praprincip křesťanství: "Na počátku bylo
slovo, a to slovo bylo u Boha."

Zdálo-li se Blahoslavovi snad v mládí, že vlastním středem života
a pravým předmětem poznání jest člověk, spatřující zrakem v kráse
stvořených věcí moudrost a velebu Stvořitelovu, dospěl později
nezvratného přesvědčení, že všecka pozornost má býti obrácena k
člověku hovořícímu posvátným slovem s Bohem a hledajícímu pro toto
slovo výraz nejdokonalejší. Proto nepoznáváme osobnosti
Blahosla
10