padá neodolatelně mocným dojmům zevního světa, jak se jim v přísné
cudnosti zprvu brání, aby posléze zmatena a zahanbena uvázla jako
pták na čihadle; vrací se často k obrazu šípu v srdci, který řeže a
těžkou bolest vzbuzuje, zároveň však pobízí k odvetě; podává takřka
fysiologický rozbor milostného vzrušení, při němž muž a žena podávají
si pochodeň rozžehující na tváři hned oheň i plamen červený, hned
dým bělosti; sleduje přísným, ale pronikavým zrakem záludné hry
promyšleného svůdnictvl, které podkopává veškeru duševní rovnováhu.

Blahoslav, muž vzácné vlohy visuální a horoucí lásky k přírodě,
vyjadřuje se často způsobem doslova výtvarnickým, nikdy tak
mistrovsky, jako v proslulém odstavci, malujícím ideál tělesné krásy mužské:
•• Člověk sličný, spanilé postavy, údů a všeho těla a zvláště pak obličeje
ušlechtilého, barvy libé, bílé a červené neb drobet snědé, zvlášť jsou-li
k tomu oči černé, vlasy jasné, všickni údové těla zachovávají-Ii svou
míru, ani příliš hrubí, strojní, takže hned všecken obličej ukazuje
přirození ušlechtilost a zdařilost. Tu z samé té osoby jako plamen plápolá
jakási milostnost a vážnost, ano řídko kdo člověka toho nemiluje,
každý jej rád vidí, řeč jeho slyší, takovýť velmi snadně a velmi mnoho jich
svým pohleděním zraní a ušlechtilostí zraku svého zjímá; prší z jeho
zřítelnice jiskry k zapálení mnohých srdcí."

A přece Blahoslav sám nevzdává se ani smyslovým touhám zrakové
své náklonnosti, ani renesančním lákadlům zevního světa. Již tato
knížka, zrozená z opravdovosti upřímného mládí, jest sebeobranou
proti všem těm svodům. Jejím nejvlastnějším předmětem jest mravní
zápas zraku a svědomí, mluveno vlastními slovy Blahoslavovými, čili,
přeloženo do názvosloví filosofického, boj mezi naivním realismem
renesance a křesťanským supranaturalismem; Blahoslav nebyl by věru
synem Jednoty, kdyby nebyl přisoudil vítězství •• volajícímu a křičícímu
svědomí" nad lehkověrným zrakem. Ušlechtilý půvab stvořených věcí
neplatí nic sám o sobě, nýbrž teprve zrcadlí-li se v něm pozorovateli
duch Tvůrcův; oko, tato perla drahá a krásná v prstenu zlatém těla
lidského, zůstává zdrávo a neporušeno, pouze tenkráte, když obrací se
od klamavé skutečnosti zevnější vždy znovu do duševního světa. Hned
na počátku své pouti, nejinak než syn Alkmenin. ocitá se takto
Blahoslav na křižovatce, kde rozbíhá se renesanční cesta smyslové a
tvarové rozkoše a reformační dráha mravně duchového poznání:
ačkoliv jeho bystrý zrak pronikl k červánkům teplého dne, které zlatily

8