JAN BLAHOSLAV NA ROZCESTí

Se sedmadvaceti léty vstupuje Jan Blahoslav do literatury, aby jí
dobyl jarou živostí ducha bohatého až k marnotratnictví a srdečným
teplem výrazu takměř básnického: r. 1550 mladý Moravan, jenž se
právě vrátil do domova z filologických a bohosloveckých studií v
cizině, vydává v Praze neveliký "Spis o zraku, jak člověk zrakem, to jest
viděním a hleděním sobě nebo jiným škoditi může." Z naléhavě
horlivého traktátu, který po kazatelsku užívá praktické psychologie pro
záměry mravoučné, mluví radostné a výbojné mládí spisovatelovo:
kvetoucí skutečnost svými tvary a vděky zaútočila na vnímavou duši
jinochovu, volná příroda v jarním rozpuku naplnila bystré oko sterými
obrazy svěžích barev, cizí kraje i půvab domova vycvičily
Blahoslavovu vlohu pozorovatelskou.

Nehlásí se tu však pouhý úžas mladistvého, do široka rozevřeného
zraku a v jaré nevinnosti žíznivého srdce nad "lepem a vnadou věcí
krásných a libých, na kteréž svět duše jako čihař sojky lapá." Z těchto
stran zároveň výmluvných i barvitých proudí k nám vlažný dech
omlazení lidstva, které za inspirace starověkých básníků snímá se
skutečnosti tlumivé závoje a chystá se k radostným zásnubám s přírodou i
s antikou. Jako sličný ornament, sloužící však zároveň názornosti, tlačí
se vděkuplnému kazateli stále do pera záoKr{)uhlené obráz1}y přírodní,
založené na přímém postřehu; s pozornoulásko~ propracovává český
humanista drobné výjevy z řeckéh.obáj~1ovíařín1'Ské historie o
Paridovi a Heleně, o Medei a Jasonovi,o K~I~ha~toYi:a Kassandře, o svůd.
né Didoně a cudné Lukrecii a střídaje :j~ . s gent'~vými příběhy o
Adamu a Evě, o Bethsabě a Davidovi, () J:fI..liit~.přid+lolofernem, připomíná
mimoděk prostoduché obrazy1,l~m~~~.i reri~~~n~e, zvláště deskové

.\1"" ••. _ °'0 ,." "'.1 -. "

malby Lukáše Cranacha, před nimi~l?rayděpddot)ně Blahoslav
nejed
nou postál za vitemberských svých siU6U. Hodlí primitivové rydla a
štětce na sever od Alp vyjádřili lépe než jejich konvenčně a rétoricky
veršující krajané zmatený a přece rozkoše plný vzruch bytostí, která
s ruměncem si uvědomuje, jak její hranatá karakternost jihne v teplém
větru svobodné lásky k přírodě, a jak středověká mentalita se vzdává
smyslovému opojení novými skutečnostmi. Tyto psychologické motivy,
třebaže využity mravokárně, naplňují spisek Blahoslavův: opětovně
ličí vzrušený karatel, kterak smyslová a citová oblast duše lidské
pro
7