146

o něm, představujeme si jej a cítíme zase uvolnění.
Tam na obzoru klene svou . širou korunu velký strom
života, s kořeny v dávných kulturách a s včelami
tisícérý~h písní ve větvích. Slunce zalévá jej plnými proudy,
oblaka omývají jej svým objetím, strom šumí, zpívá, voní.
/). divy-šech divů, roste a roste, zatím co se od něho
vzdalujéme.