14-

nečný poklad umělých forem západních, jižních i
východních, který jediné mohl hověti jeho duši: pro poetu,
jehož myšlenkové lodi byly unášeny tolika větry ducha,
bylo třeba, aby stále vyměňoval plachtoví nejrůznějšího
původu a nejpestřejších barev. Vrchlického neklidný
a rozkošnický formalismus jest více než pouhá virtuosnost
mistra, který vládne suverenně řečí, rhytmem, rýmy:
jest to výraz jeho proteovství, dohnaného až k paradoxu.
Jaroslav Vrchlický jest veliký přetvořitel básnického
jazyka českého: odkázal svým nástupcům cosi zcela jiného,
než' přijal: řeč plnou svůdné hudby, smyslného lesku
a sytých barev, ne již nástroj, nýbrž celý polyfonní
orchestr, který chvílemi zazní .plenissimo, aby jindy
z něho zakvílelo nejj.emnější solo virtuosních houslí.

Básnická koncepce "zlomků epopeje", jimiž vrcholí
dílo Vrchlického, založena jest na nerozlučném spojení tří.
principů: epické evokace dějin, filosofické meditace, sil-,
ného lyrismu. Jaroslav Vrchlický pojal dějiny s
překypující šíří: příroda i civilisace, genius i dělný lid, umění
i násilí, náboženství a spravedlnost spolupracují na
jejich gigantické fresce, z níž poeta vyjímá
nejdramatičtější výjevy, plné dějového a myšlenkového vzruchu
nebo nadlidské postavy, prosycené dechem božství.
Kolísaje stále mezi malebným a ideovým výkladem dějin a
mythů, uvádí do své epopeje namnoze na úkor. živlů
epických řečnické pathos a filosofickou dumu. Nikdo,
nenapsal u nás tak imposantní řadu faustovských a
dantovských meditací o sudbě jednotlivce i lidstva,'
nikdo nezamyslil se tolikrát nad dramatem poznání,
tuchy, utrpení i smrti jako Vrchlický, duch reflexivní
i v hodině okouzlení a požitku. Zřeli jsme, jak Sfinx
agnosticismu číhala u brány jeho mladistvého tvoření;
řekli jsme, že ji překonal. Leč přišla pokušení nová:
příšera illusionismu psala před jeho očima do .dusné tmy
ohnivými literami hrozné slovo Nic; čím více mu~nětc