142

básních i meditační poesii auktorem nejméně populárním.
Nepříčilo se mu nic více než šedivá, střízlivá prostřednost,
jemu vyznavači neobmezených práv genia a pravnuku
renaissančního věku, v němž žil Tizian, Michel Angelo,
Ariosto a Lev X.: a tato prostřednost, která se v
nejlepších letech jeho tvoření snažila ubodati jej, hlásila se
posléze k němu s odpornou důvěřivostí, jako by byl jejím
mEtrem a pánem. Trpký osud básníka v Cechách!

Tato sudba temně zakalila jasné a zářivé proudy
poesie Jaroslava Vrchlického. V podstatě byl vždy
básníkem životního kladu, nepřekonatelné víry ve vývoj lásky
k Stvořiteli a k stvoření, myšlenky vítězně přemáhající
hmotu. Nebyl to optimismus pohodtných slabochů.
V samé brány mladistvého tvoření Vrchlického chmuří
se temná Sfinx, volající k badavému mozku:
Ignorabimus! Ale srdnatý Oidipus přece snaží se proniknouti
dále, nedbaje ani o prokletí svého rodu ani o zlé stigma
smysmé vášně, které ho neustává páliti. Bloudí ve strmých
výšinách po všech stezkách poznání: náboženství,
filosofie, historie, přírodní vědy jej inspirují, a i láska mění
se z pouhé hry smyslů v prostředek proniknouti k
Prabytí. Obzor se jasní, čím Vrchlický mužní: jara kvetou
neznámými vůněmi, pod libými stromy neprocházejí se jen
nahé, krásné ženy, ale i baculaté nevinné děti; knihy
mrtvých poetů oživují; všecka historie otevírá se jako
královský palác, kde jsou obrazárny, klenotnice, musea;
ve výši zpívají zvony, a básník notuje jako kněz o
Tedeu svou chválu přírody, lásky, genia a vývoje. Při·
chýliv se k Victoru Hugovi, jehož dovršil a snad i
překonal, a přijav vyšší inspiraci od Danta, nad jehož
"Božskou komedií" uzrál nejen jako překladatel, ale
i jako básník a člověk, nachází si ve zlomcích epopeje onu
formu, která odpovídá nejplněji jeho universalismu a
~ývojovému idealismu.

Nemohl to krásněji symbolisovati než v "Ctyřech