141

vostí pro všecky větry ducha lidského, uštědřili mu prsten,
jenž proměňuje v tisíce postav různých věků, národů,
náboženství, posílali k němu bez přestání Herma, aby jej
vodil přes země, oceány, od prahu Olympu až k vodám
podsvětí, leč zapomněli nadati ho silou, aby při tom zůstal
sobě věren, aby zachoval vyšší jednotu osobnosti, aby
syntheticky sloučil a zcelil tolik různých tva,rů kulturních.
Bohové smísili v jeho žilách krev tak, že cítil se od dětství
světoobčanem a že rozuměl nejrůznějším národním,
náboženským a rasovým projevům, postavili jej doprostřed
národnosti, které tento vrozený kosmopolitismus byl
ode dávna kulturní a vývojovou potřebou, poskytli mu
studie, poznání řečí a zemí, jimiž se zúrodnily veškeré
ony' náklonnosti; ale tento legitimní dědic goethovské
"světové literatury" přišel příliš předčasně, kdy nebyl
národ český ještě kulturně vyzrálý pro tak
mnohonásobnou žeň evropské myšlenky, kdy chyběly tragickému
opozdilci ještě podmínky pro toto plné léto ideí a forem.
Jaroslav Vrchlický odpykal trpce tuto chybu božstev. On,
jenž po Kollárovi a Nerudovi prohloubil a novou silou
naplnil poesii vlasteneckou a jenž z dějin i z politických
zápasů přítomných dovedl vytvořiti velká díla freskové
síly, byl dlouho umlčován jako poeta nenárodní. On,
jehož tvarové bohatství, myšlenková i náladová
organisace, kulturně umělecký soud a smysl se přímo obracely
k pokolení mladšímu, duševně vyspělejšímu a
složitějšímu, než byli jeho současníci, pocítěn byl náhle při
velkém přerodu vzdělanosti v Cechách jako kulturní
nebezpečí, jako silná překážka v přirozeném rozvoji, ba jako
kodifikace všeho, co mělo býti přemoženo a
přehodnoceno. On, jehož širá a vzdutá pathetika kovových rhytmů
a kaskadických vět volala po lidu, aby jej strhla ve svou
moc, a jehož některé baIIady a písně dojista by znárodněly
v zemi starší literární tradice, nepronikl nikdy z
knihoven vzdělanců a zůstal v lyrice i na divadle, v epických