137

růstala u Wintra z kořenů jiných. Byl ven a ven ingenium
malebné, které se vzněcovalo oněmi periodami nejsilněji,
jež poskytovaly ruch nejpestřejší, změť nejživější,
rozdíly nejpůsobivější ... jak tomu hověly tyto dva věky
pokleslých a zkřivených ideí, ale rozmanitých, střídavých,
rozmarných forem, kdy oba stavy, s nimiž se cítil Winter
skutečně solidárním, stav bodrého měšťanstva a stav
učeného školského humanismu, vtiskují době ráz a směr.
Velkou evokací těchto dvou století jest všecka
novellistika Wintrova, jejíž vývojový postup náleží k
nejzajímavějším psychologickým zjevlim naší literatury. Hle,
opravdový epik, jehož mládí naprosto chybí
bezprostřední inspirace a jenž vyzraje v poetu teprve úhrnem
knižních a životních zkušeností! Hle, spisovatel velmi
pomalu dospívající k dokonalosti, jenž v čtyřiceti letech
sotva se odvážil načrtnouti drobnou figurku a který na
prahu šedesátky odkryl v sobě schopnost tvořiti
polotragické osudy! Hle, básník, který většinu života se utápěl
v podružném detailu a přitom měl schopnost
vyzpoví'dati dvě složitá století z jejich cítění a smýšlení! První
Wintrova belletrie jest pouhopouhou záminkou pro
kulturně h.istorické výklady: invence postav i situací
jest docela nesmělá; dějepisná dekorace dusí děj;
slovníkářské ~ a fraseologické drobty zasypávají v dialogu
vlastní citový obsah. Avšak jakási svéráznost, sukovi~á
a svéhlavá, proniká již zde: Wintrův archaismus jest
nepadělaný, nýbrž oprávdový, jeho evbkáčÍ1í schopnost.
která zná dobře své lT\eze a nepřestupuje jich, má
jakousi jistotu až suggestivní; humor naladěný pravidelně
ke zkroucené a posměšné grotesce, propuká tu na
nejlep.ších stránkách. V celku lze hádati z těchto
staropražských a rakovnických prvotin Wintrových, že
z něho vyroste literární Hanuš Schwaiger, byť jen v
miniatuře; další vývoj předstihl však tuto naději.

Na rozhraní století odváží se Winter střásti se své no-