13.'5

chyběla jeho soustavným a promyšleným dílům
vědeckým: jasná přehlednost, vytčení velké souvislosti,
propracování rysů VŮdČICh, přebytek materiálu netísnil tu
podání interpretova.

Duševní vývoj Wintrův dovršen pak byl návratem
do Prahy, kde Winter teprve dozrál ve spisovatele a
v badatele; poznal archivní poklady královského
hlavního města, v nichž mu professor Emler byl instruktivním
vůdcem; získal mnoho z osobního styku, jmenovitě se
sourodým archaistou a mosaikovým badatelem,
Antonínem Truhlářem, kol1egou na akademickém gymnasiu;
podlehl podnětnému vzruchu literárního života. S
počátku kolísal Zikmund Winter povážlivě mezi poloviční
bel1etrií a poloviční vědou; zdálo se, jako by při
uměšťování svých kulturně historických výpisků a archivních
materialií sahal k libovolné slovesné formě. Netušil sám,
že všecka nauková práce, do níž se vždy důkladněji a
soustavněji zahloubával, vychová v něm epického
vyprávěče fiktivních osudů, a že bude jednou pokládána
především za velkolepou průpravu jeho novellistiky; byl
ostatně až do konce přesvědčen o opaku. .

Vědecké jeho studie krok od kroku sestupovaly
k složitějším a obtížnějším thematům, která si neúmorný
pracovník volil leckdy přeceňuje vlastní síly; mistr
barvité a archaistické mosai ky zatoužil nejednou státi
se monumentálním stavitelem. Nejprve rostly kulturně
historické feuilletony na malé monografie, jichž souhrn
značí v celku podrobné a důvěrné oživení měšťanského
života, mravu a cítění v XVI. a XVI I. věku; první velké
dílo Wintrovo "Kulturní obraz českých měst"
prozrazujé na nejednom místě původ z těchto kořenů. Ale pak
jsou themata daleko složitější a takového druhu, že
nevystačilo již trpělivé a dbalé snášení a aposteriorní
sčítání dokladů, a láskyplná a přece střízlivá interpretace
archivního materiálu; také soustředěné ohmezení se na