128

mínek z cest a života" (Sebraných spisů sv.
V. a XXII 1.) Zajímají-li nás tyto příležitostné a nahodilé
stati látkově a obsahově méně než kresby z Kavkazu
a Cernomořských břehú, nemůžeme přece si
nevšimnouti, kolik důležitých příspěvků poskytují ku poznání
individuality spisovatelovy. Zde není pracováno s
pomůckami, zde nestará se vypravovatel pranic o informaci
a poučení svého čtenáře; zde prostě podává sebe sama,
svoje bezprostřední dojmy, své úvahy a nápady.
Nadšený romantik ze staré vlastenecké školy hlásí se tu opět
a opět ke slovu. Jest stále citově dojat a rozechvěn krásou
přírody nedotčené kulturou a dovede si od srdce zajásati
nad kvetoucím stromem a chvějícím se skřivanem. Lid
uprostřed své práce, velebené vždy znovu výmluvnými
ústy vnuka peruckého sedláka, jest básníku kusem té
přírody. Lidový původní svéráz zajímá zaníceného
pozorovatele stále: dřevěné stavby venkovské s řezbami
a nápisy, starodávné kroje, charakteristická pořekadla
a úsloví neujdou nikdy jeho pozornosti. Sleduje,
zapisuje a vykládá si je se zřejmým zalíbením, avšak bez
pedanterie, spíše upoutává ho vše komické, prostoduché,
šprýmovné v nich. Po starovlastenecku jako laudator
temporis acti zahoruje si o kráse této staré lidové tradice,
postěžuje si do jejího postupného zániku, přemýšlí,
zda by nebylo možno dávný mrav a zvyk zachovat neb
obnovit. Romantika hradů a zřícenin provází jej až do
pozdních let: z Obříství, když zaměstnával jej "Roháč",
podnikl bezvýslednou pout za troskami proslulého hrádku
Si onu u Malešova; r. 1889 obhlédl a popsal ~i Kost a Trosky
se všech stran a nahromadil si poznámek o tom.
Národnostní zápas na jazykovém rozhraní a odpor
vlasteneckého uvědomění proti strojenému nátěru
germanisačnímu v českých městech, hOtelech a nádražích stopoval
s neutuchajícím zájmem; srdečných povzdechů,
sarkastických poznámek, vtipných postřeM v té věci rozesel