127

jeho broušených a přebroušených veršů paláce benátské,
janovské, florencké a římské; zdaž hučí v pathetických
a sytých slokách jeho odraz ruchu boulevardů
pařížských; zdaž svítí mezi polychromií jeho skvělých obrazů
básnických věčný sníh Alp, spatřený nedlouho před
zimou života?

Odtud i podstatný rozdíl mezi cestopisy Čechovými
a na př. Nerudovými. U Čecha nikde velké kulturní
průhledy, nikde pronikavá historická srovnání, nikde
zžíravá kritika společenská, politická, nábožem:ká, nikde
pathos, překonávající původně zamyšlenou hru ironie a
vtipu, slovem .pranic z toh9, co "Obrazy z ciziny" mění
z lehké cestovní causerie v statečný kulturní čin. Za to
u Čecha všude lehká a sladká pěna tu snivé tu hravé
pohody, vlídný a chvílemi tesklivý humor, lyrická líčení
přírody, zběžně a přece šťastně načrtnuté podobizny
hned národopisně, hned jen pitoreskně zajímavé; vše
spíše napověděno než vyčerpáno, lyricky rozpředeno než
domyšleno, uhodnuto než doloženo; pražádný systém,
pražádná účelná stavba, pražádná jednotící redakce:
čtenář plnými doušky pije mladé a lehké víno, jež uzrálo
o prázdninách básníkových.

Avšak tyto příjemné a prostičké causerie o cizině,
z nichž některé na př. "Sláva" nebo "Výlet do
Chorvatska" oděny jsou v průhledný šat novellistický, jsou
pouze částí Čechova cestopisného odkazu. Vedle nich,
kvantitativně asi v rovné míře napsal Svatopluk Čech
celou řadu turistických obrázků, jak mu utkvěly z
"pestrých cest po Čechách", podnikaných od dětství až do
pobytu v Obříství. Sem patří svazeček z r. 1884
"Několik obrázků moravských", sem patří záznamy obou
spolupracovníků páně Broučkových, professora V. B.
Kostlivého a básníka Jana Vraného, a kromě toho řada
menších, vzájemně nesouvisících feuiIletonu a skizz, jež
lze přehlédnouti nejlépe v 1. a II 1. svazku "V z p 0-