126

a polohistorických poznámkách jeho novinářských
feuilIetonů.

Jmenujeme-Ii v tomto literárním sousedství
Svatopluka Cecha, může to snad l"oněkud překvapiti. Každý
pozornější čtenář Svatopluka Cecha ví ovšem, že v jeho
dílech jest několik svazečků cestopisných statí,
uveřejI1ěných v osmdesátých letech, a je-li literárně vzdělán,
uvede nám i jejich jména: "K r e sb y z c es t", "U P
0mí n k y z V Ý c hod u" a "N ě k o I i k obr á z k ů
mor a v s k Ý ch". Není též nesnadno si
vzpomenouti, že bez cestovních zkušeností kavkazských nebyl
by vznikl ani "Cerkes", ani příběh šumařův "Ve stínu
lípy"; že obě velké allegorické skladby "Evropa" a
"Slavie" zpracovaly dojmy, zažité na vlnách
černomořských; že průpravou k "Dagmaře" byla studijní
výprava do Dánska-a na Rujanu. 2ivotopisec Cechův
vypráví kromě toho, jak básník vypravil se z mládí do
Chorvatska, jak později navštívil Italii, Paříž, Alpy, jak
úlomky dojmů zachytil v několika feuilletonistických
skizzách.

A přece náleží cestám Cechovým právě tak podružné
místo v jeho životě, jako cestopisům v jeho rozsáhlém
díle slovesném. Svatopluk Cech, jenž vstoupil do naší
literatury již v plné zbroji básnické, byl jako umělec i jako
člověk velmi záhy vyhraněn a rozvit ~ ani zkušenosti
životní, ani dojmy- a poznatky z knih, z cest, z
uměleckých děl nedovedly nic podstatného přidati k
dovršenému názoru, k vyzrálé povaze, k umělecké hotovosti.
Tak i cesty, na nichž byl spíše plachým a vzdáleným
divákem, než účastníkem vše vášnivě prožívajícím,
znamenaly pro Svatopluka Cecha nikoliv osud, nýbrž pouhé
poznání. Cím přibývalo básníku let, tím ubývalo
poznatkům intensity i působivosti, cesty podniknuté
v padesátých letech nezůstavily takřka stop ve vlastní
tvorbě básníkově: zdaž odrážejí se v některém zrcadle