121

nedbá v nich o puvabnou souměrnost, zdobnou gracii,
zvukovou svudnost, nýbrž ulpívá spíše na jakési
charakterní drsnosti a úsečné hranatosti, - to hodí se dobře
k zachmuřené vlastenecké meditaci ocelového zvuku,
kterou Sládek již op knihy,,] iskry na moři" až po
proslulé "Ceské znělky" rád vyjadřuje formou sonetu; za
to genr6vé obrázky, jež do sonetu vměstnal v sbírce "Na
prahu ráje", nesvědčí právě tomuto útvaru. Mistrem
lehkokřídlého popěvku stal se Sládek teprve na vrcholu
své mužné síly, kdežto básnickým jeho začátkum upíral
Neruda vubec hudebnost. Nejsme snad daleko pravdy,
vyložíme-li tento obrat v básnickém výrazu Sládkově
hlubokým oproštěním jeho bytosti, k němuž vyspěl
v mužné škole utrpení. Reflexivní básník, jenž dumal nad
indiánskými hroby a poslouchal hukot Mississippi,
Otce vod, ztotožnil se s drobnými trudy českého sedláka.
Elegik, který trávil večery v rozhovoru s Bohem a
osudem, zanotoval švitorné a smavé písničky pro děti.
Libed.lní západník, jenž trpěl s Iry a s Rudochy, stal se
hlasatelem svérázné puvodnosti českého venkova.
Clověk meditace a duvěrné vzpomínky srůstal oddaně
se staromódními figurkami z Podbrdí a kreslil je v
svěžím humoru nezapomenutelnými črtami. Zák Shelleyho
a Longfellowa včetl se do starého, dobrého Čelakovského
a osvojil si jeho plný, lidový sloh i s tou půvabnou
burleskností štiplavého humoru. A tehdy počaly
vznikati ty jadrné, kořenné a navinulé popěvky v
prostonárodním duchu, odpola imitace, odpola evokace
domova, jež jako hejno kosů a sedmihlásků, ale též vrabců
a špačků vylétají ze ,stran sbírek "Starosvětské písničky"
a "Směska", částečně i z cyklů pro děti "Zlatý máj",
"Skřivánčí písně" a "Zvony a zvonky".

II Rozhodný a promyšlený návrat k pudě značí
dovršení vnitřního vývoje Sládkova - tento bezprostřední
a vlažný styk s živou skutečností byl protiváhou jeho