uS

dovedl v nich býti cO nejsoustředěnějším, co nejúseč.
,nějším,co nejhutnějším; vymýtil všecky odbočky a
arabesky; ukryl svou osobnost, kterou tu najde pouze
psycholog velmi jasnovidný, docela za nepatrný,
staromódní příběh; přiblížil se co nejvíce formě novellistické.
Avšak pak jako prosaik nešel dále; spokojil se
malebným genrem a ne.sklenul větších skladeb nad osudy
složitějšími.

Na konci sedmdesátých let. kdy Hálek byl již mrtev
a kdy dva nové, protichůdné směry si v osobě
Svatopluka Cecha a Jaroslava Vrchlického dobývaly
literatury, byl Neruda znám jako mistr několika menších, spíše
půvabných, než vznešených slovesných forem:
povídkové drobnokresby, teplého humoristického gemu,
cestopisného obrázku, jadrné balladistické skladbičky z
přítomného života, epigrammaticky přiostřené meditace
veršem či prósou. On sám, jenž v samotě někdy studeně
melancholické, jindy pyšně odmítavě se vždy více
pohřežoval do sebe, necítě se již částí nižádné hromadné
úsoby, věděl, že ni z daleka nevyčerpal básnických
možností svého nadání. Vlastní Neruda básník teprve začíná
"Písněmi kosmickými". Nemohu se zhostiti dojmu, že se
v tomto cyklu čtyřiačtyřicetiletý básník, navrácený
poesii po dlouhých letech mlčení, teprve hledá: kolísá
mezi několika slohy, neubraňuje se úplně cizím vzorům a
to ani mladších umělců, zápolí statečně s vtírající se
tendencí. A zase jakoby mimoděk a navzdor vlastním
záměrům dospívá ke klassickým tónům. Kosmos, jenž se
rozsvěcuje nad jeho hlavou hned rozmarnou, hned
zádumčivou, není vesmírem člověčenstva, vůbec není tím
odvěkým problémem, s nímž zoufale se přel Mácha a jímž
se dal optimisticky opojit evolucionista Vrchlický. Neruda
si kosmos zúžuje a vymezuje: zpívá o vesmíru v stilisacl
moderního hvězdářství, kosmologie a geologie o jakémsi
moderně všesvětovém pozadí onoho moderního člověka.

Arne Novák, Myšlenky a spisovatelé. 8