101 i francouzská revoluce zastřeny jsou oblaky oslňujícího, ale nepravdivého světla magnesiového, v němž rozplývají se obrysy; osudy rodinné a milostné, přetížené rodovými vinami a podivnými svazky příbuzenskými, vpleteny jsou s násilnou pravděnepodobností do dějů veřejných. Na pracích těch spolupracovaly vedle knižních reminiscencí a vedle romantické divoké obraznosti také rodinné tradice a pitoreskní nadání vzácné znalkyně staré Prahy; tyto součástky jsou posud živé a svěží, a ony drobnější obrázky, kresby a vzpomínky, kde takové živly vůbec pronikají, patří k rozkošnému vedlejšímu křídlu tvoření Karoliny Syětlé vůbec. Koncem sedmdesátých let, zdá se, přebolely Karolinu Světlou její tragické žaly subjektivní. Již velký román "Nemodlenec" přestává čerpati z hlubokých a temných zdrojů básnířčiných zažitků, "a soudobé s ním povídky ještědské, jako "Nebožka Barbora", "Námluvy", "Přišla do rozumu", stojí vlídně a klidně nad skutečností nijak nezraňující. Od osmdesátých let odumírá zvolna velká a tragická inspirace děl Světlé: místo ostré a plastické povahokresby převládají motivy romaneskní ~ jeť to doba "romanett z J eštěda" ~; místo prožitého a protrpěného problému vstupuje v centrum výpravných skladeb časově výchovná these; místo poesie, tvořící mohutné a hluboce významné obrazy, zároveň malebné i symbolické, rozvíjí se důrazná tendence, která ráda řeční a vykládá. Opustivši světoobčanské a všelidské zásady reformní školy Nerudovy, postavivši se rozhodně proti heslu "umění pro umění", rozhodnuvši se pro uvědomělou výchovu vrstev lidových, Karolina Světlá touží v tomto posledním období býti tendenční a vlasteneckou spisovatelkou, pro niž není významnějšího námětu než různé formy otázky národnostní. Proto její díla ,JI zátiší", "Miláček lidu", "Plevno" - mám-li jmenovati alespoň některá rozlehlejší - a význačnější mají hodnotu