10-

rodě Potockých s Ambrožem a Evičkou, o nezlomitelné
vůli rodičů s lamačem Vackem ... a přece všude
přědsudky povyšuje k výši axiomat, jen aby mohla
nejšlechetnější srdce pro ně vědomě vykrvácet, nejhrdší
povahy jim se nejbolestněji pokořit, nejvyšší tuchy štěstí za
ně spáchati sebevraždu. Jaká ukrutná, neúprosná, tragická
přísnost altruistky a messianistky! Jak božský a přece
nelidský požadavek, aby děsný osud básnířky,odhodivší
vlastní štěstí, stal se mravním prototypem! Ocitáme
se v oblasti mravního absolutna, kde tuhne krev a
zastavuje se tep srdce!

Bohužel ani v nejúchvatnějších knihách nevystačila
Karolina Světlá organickým sjednocením objektivismu
povaho kresebného a vášnivě prožité a mravně
zhodnocené subjektivity; příliš často přistupuje méně čistý a
hodnotný živel třetí: dějová dobrodružnost, romantický
konvencionalism, sklon k 'hromadění protikladů
povahových i dějových; stará četba strašidelné a výstřední
romantiky prokazuje dodatečně mocný svůj vliv. Prvků
těch není prost ani "Vesnický román", ani "Kříž u
potoka", a "Nemodlenec" jest jimi takřka prosycen,
pozdější vesnické obrazy, tu povahopisné, tu' dějově
přetížené, založeny jsou na této psychologii libovolné ana této
epice romaneskní, takže právem bývají zahrnovány pod
titul "romanetta z J eštěda". Leč vlastní oblastí takové
divoké romantiky, v jejímž kvetoucím a dusném
dějovém i psychologlckém pralese nadarmo hledáme též
kus vlastních prožitků spisovatelčiných, jsou její
staropražské a historické romány,uměštěné většinou do dob
n'ejhlubšího úpadku národního, "První Češka",
"Poslední paní Hlohovská", "Zvonečková královna".'Myslím,
že k těmto knihám nebude se budoucnost vraceti. Vše
jest tu souzeno a oceňováno s hlediska tajemné
neobyčejnosti, děsivé fantastiky, citové exaltace; bratrství
i osvícenství, husitství i národní obrození, zednářství