96

Světlá s neohroženou otevřeností a s přísnou pravdivostí
o sobě samé: vznešená ethika příliš často u ní se
stotožňovala s mravním konvencionalismem, předsudky nejednou
jí platily za božský zákon, opatrné Společenské ohledy
povyšovala zhusta na životní axiomata; proto leckdy tak
těžko rozumíme jejímu rigorismu a tážeme se, zda nebyl
to spíše rigorism ze společenského pohodlí než z mravní
statečnosti. Rozchod s Nerudou, který nadešel příliš
záhy a přece ve chvíli, kdy Neruda byl pro budoucnost
mocí velké ženy osvobozen od nejtemnějších demonů,
byl z velké části ústupkem morálce veřejné. Potrestána
neúměrně za drobné jesuitské úskoky a malé hry
koketerie, které si ve styku s Nerudou vynutily poměry,
zrazena důvěrnou přítelkyní, ponížena maloduchým
manželem, pomluvena společností, rozhodla se navždy
odejíti od milostného druha, kterého milovala citem velmi
hlubokým. Tento rozchod, provedený s tragickým gestem
hrdinky starověké, zakončuje milostný román obou
nejvzácnějších duší své doby způsobem vznešeným:

Světlá platí za své setrvání v mezích společensky
daných principů morálních mincí nejvzácnější, celým
osobním štěstím, ale teprve tehdy, když jest si jista, že
obrodné a očistné dílo její na duši Nerudově jest vykonáno.

Žena, která zprvu obětovala principu mravního
':zestupu smyslovou krásu plně rozkvetlé lásky a později
zás'ldě veřejné morálky všecku svou vnitřní blaženost,
mohla mluviti o oběti jakožto o samé ose ethického
života dojista bez nebezpečí, že pronáší krásnou frasL
Neustávala opakovati jako žena, jako básnířka, jako
mravní vychovatelka tuto zásadu, která jí nahrazovala
náboženství, pro jehož oddanou a pokornou spoutanost
nebylo v její revoltující a racionalistické duši místa,
třeba že projevovala vždy vznešený zájem a
neumořitelnou zvědavost pro otázky záhrobí. Evangeliem
altruistické oběti, vyznáním mravního messiášství přiblížila