90

runka z ~esty s poutil.f, nebo konečně babička. V době.
kdy v cizině prožívalo ženství velké přerodné a přechodní
krise, zobrazila Božena Němcová onu naivní, citovou,
přirozenou ženu, smířenou se životěm a smiřující jej.
poslouch~jící radostně a oddaně hlasu srdce a neznající
posud reflexe ~ a vzpoury.

Ono druhé, přemítavé a bouřící-se ženství, které světa
nepojímá citem, nýbrž rozpoltěnou úvahou a které
přetrhalo kořeny poutající je k přírodě, aby rozepialo
bouřlivě větve a úponky po uplatnění společenském,
hlásilo se naopak plně již ze slov dvacetileté Johanky
Rottové. Zivotní podmínky, z kterých Johanka Rottová
vyrostla, byly přímo toho způsobu, že předurčovaly
mladou :dívku za povahu problematickou, stravovanou
četnými rozpory a nejistotami. V rodině její stýkalo se
mnoho živlů těžko smířitelných: kmenové češství a
přistěhovalé němectví, osvícené světoobčanství a úzkoprsá
protireformační bigotnost, starobylé vzpomínky
husitských venkovanů a staropražské tradice katolické, volný
názor porevolučního lidství a zotročilá povaha
metternichovské reakce mísily se a svářily v nepatrném domku
Poštovské ulice. Ale i mimo kruh rodinný setkávala se
citlivá a vznětlivá dívka, nadaná až chorobnou
vnímavostí a divokou obrazností, s celou soustavou životních
protikladů: její rodiště zakrývalo ponurou barokní
dekorací stopy nekatolické minulosti, o níž vyprávěl
otec často a rád; v malebném koutě starého města,
zaplavovaném každoročně Vltavou, stýkalo se honosné
bohatství s politováníhodnou chudobou; obchodnické vrstvy,
kam rodina Rottova se počítala, vykazovaly křiklavý
kontrast blahobytných a zhýřilých peněžníků a do úpadu
se namáhajících pracovníků.

Ale samo uvědomování si takových životních rozporů
bylo pokládáno za hříšné a trestuhodné, především však
dívce nebylo dovoleno za reakční doby uvažovati o po-