29

nastoupila ovšem ani po roce 1850 cesty, kterou jí nadšená
horlitelka tak důtklivě doporoučela a která znamenala
v podstatě cosi mnohem vyššího, než pouhé opuštění
národopisné drobnomalby a pokrokového žurnalismu,
v čemž si Němcová do r. 1851 tolik libovala,~ v hovoru
vystoupila základní různost obou žen, která měla po celé
století zůstati takřka bytostným protikladem českých
žen básnířek. Právě tím jest onen dramatický rozhovor
z prosince 1851 tak památný, že v něm střetl se typ
básnířky naivní, přírodní, bezprostřední, s typem ženy
reflexivní, krajně osobní, přemítavé a složité.

Božena Němcová jest pravý genius ženské naivnosti,
která se nedala ničím porušiti a přehlušiti. Dceru
zachovalého pohorského kraje a rázovitého pohraničního lidu
mohlo tolik různých vlivů a dojmů svésti s cesty
přirozené bezprostřednosti; pokoušely se o to, ale zcela
marně. Neztratila ze své mladistvé, ba přímo jarní
přirozenosti ničeho ani v panských kruzích galantního dvora
ratibořského, ani mezi učenci a spisovateli, které
poznala ve vlastenecké a romantické Praze. Ač přijala do
duše mnoho dojmů a podnětů z básnictví romantického,
ač nebyla nepřístupna filosofickým myšlenkám, do nichž
ji přátelé stále zasvěcovali, ač četla s hlasitým
souhlasem mladoněmecké horli tele společenského přerodu,
přece zachovala si vždy naivní svou mysl, přirozené své
instinkty, svěží mladistvost venkovanky a dcery volné
přírody; ani nejtrpčí zkušenosti, ani nejbolestnější
.zklamání nesetřely tohoto vonného pelu s její bytosti.
Ve všech dílech Boženy Němcové, která jsou při
veškerém realistickém pozorování pohádkami mladosti a
selankami věčného jara, najdou se ženské postavy jí
podobné, jež bezprostředností pudovou, čistotou cito\'ou,
mladistvým kouzlem svého zjevu přinášejí do života jas,
lásku, teplo ~ sebe sama zpodobila básnířka v nich ve
všech, jmenujtež se Baruška či Katuška 2:atná nebo Ve-