Karolina Světlá.

Z nejpamátnějších výjevů naší moderní literatury
zustane vždy ona vzrušená a významná rozmluva, 'která
ml. počátku roku 1851 postavila do příkrého protikladu
obě nejnadanější představitelky tehdejšího českého
ženství: Boženu Němcovou a Johanku Rottovou. Proti
krásné, jednatřicetileté paní, která znala dobrodružství
lásky, tíhu a zklamání manželství, opojení, ale i
vystřízlivění milostných přátelství, štěstí, avšak též pokoření a
bídu mateřství, stála tu energická, spíše zajímavá než
půvabná dívka, jež jako nevěsta měla ve svých
jedenadvaceti letech všecek život teprve před sebou a která
prožívala prozatím skutečnost spíše v touhách a v
knihách, než ve vlastním osudu. Proti svůdné a odvážné
bohémce, proslulé již ve vlasteneckých vrstvách, do nichž
skládali literární znalci nejskvělejší naděje, vystupovala
tu přísně vychovaná slečna z měšťanské rodiny pražské,
korrektní nevěsta vzorného a poněkud pedantického
prgfessora, která posud nesměla ni nejmenší maličkostí' se
projeviti literárně. A hle: mladistvá Johanka Rottová
odvážila se slavnou svou přítelkyni Boženu Němcovou
posuzovati co nejpřísněji jako spisovatelku. Vytýkala jí
nedostatek hloubky, přílišné ulpívání na malebném
povrchu života, neprominutelnou lhostejnost k vážným
otázkám života, nesoustředěnost a stálé rozptylování se
..a Božena Němcová dala přísné karatelce za pravdu. Ne-