87

zámčí" ukazují, jak ryzí umělecký instinkt ji chránil
před scestím, na němž zcela zabloudily soudobé
spisovatelky německé a francouzské. Veškeré jednostranné
sledování tendencí zavádí k schematičnosti a potlačuje
barevnou plnost života; čím přibývá theorematům na
důraznosti, tím ztrácívají postavy na plastice. Karolina
Světlá, která sledovala G. Sandovou na cestě
konstruktivní tendence, nevyhnula se zcela těmto úskalím.
B. Ně.mcová však byla příliš vyzbrojena
pozorovatelskou -zkušeností a příliš prosycena oním blahodárným
romantickým naturalismem, že neztratila rovnováhy:
figury jejích povídek jsou tak pevně a zákonně postaveny,
že jim neublíží ani zařazení do toho, od onoho
programního plánu; přerůstají prostě přes něj. Ovšem, nesmíme
zapomenouti, že se Němcová' v podstatě vůbec nedotkla
oné formy, kde toto nebeZ'pečí hrozí teprve ve své
neodbytnosti, totiž románu; chystala se k němu
mnohokráte. Učinila náběhy, a přece na konec zůstala jasnou
a šťastnou vypravovatelkou kratších, přehledných,
souměrných povídek.

Cemu se máme u této složité literární bytosti
obdivovati nejvíce? Jejímu skoro báchorkovitému
romantickému naturalismu? Ci spíše síle a přesnosti
národopisného pozorování? Nebo myšlenkové odvaze, u
tehdejších žen výjimečné, s níž se ponořila do hloubání o filoso-'
fických a společenských otázkách? Nebo onomu jistému
a neporušitelnému instinktu básnickému, který ji vždy
ochránil před uměleckým bludem? Byli bychom nejen
krátkozrací, ale i k Boženě Němcové nespravedliví,
kdybychom nepochopili, že výše než tyto složky její
individuality stojí onen jednotící princip, který dovedl
syntheticky překlenouti kontrasty a jenž byl literární
obdobou oné vnitřní vítězné síly životní, která ze ženy
trpící, pokořené, churavé a nuzné činila vždy jasnou a
věřící vyznavačku života,jeho radostnou a plesnou pěvkyni.