81

Lze si posléze položiti otázka po konečných
výsledcích Havlíčkových snah lidově osvětových a
vzdělavatelně výchovných a zkoumati, kterou měrou Havlíček
přispěl jimi k pokroku národnímu. A tu hlásí se dvojí
odpověď. Jedna zjišťuje sílu a stupeň lidového
uvědomění, probuzení, vzdělání, jež bylo dílem Havlíčkovým:
zapadlé horské vesnice přijaly jeho časopisy, jeho slovo,
jeho myšlenky, a v mnohých českých krajinách znamená
přijetí a pochopení publicistiky Havlíčkovy první krok
od výlučného zájmu nábož~nského k zájmu politickému a
veřejnému. Srdce českého lidu, tak horoucně bijící, mělo do
Havlíčka rhytmus náboženské meditace, od Havlíčka
rhytmus politického činu. Druhá odpověď má spíše ráz
extensivní i vykládá, kterak Havlíček rozšířil a prohloubil
pojem národa do počátku čtyřicátých let celkem
akademický a kusý. V době, kdy na vždy končí poddanství a
kdy buduje se stát na podkladě demokratickém, pojímá
Havlíček cele a plně národ ve smyslu lidovém a odhazuje
tak ,na vždy učenecký blud XVI. věku, oživený nad to
interessy feudální aristokracie, o teritoriální podstatě
národního snažení. Lze říci, že současně s Havlíčkem
lid vstupuje vědomě a významně do arenyživota
národního. Jen o rok starší než Havlíček jsou Božena
Němcová a J os~f Manes, dva zjevy jemu značně příbuzné,
z nichž jeden odhaluje podstatu lidu literárně, druhý
výtvarně; o tři léta později než Havlíček rodí se Bedřich
Smetana, jenž vystihne tuto podstatu lidovou hudebně.
Havlíček stojí bratrsky a významně mezi nimi, a na
přímém, vysokém čele leží mu jasný paprsek krásného
vědomí, že jeho přičiněním vstupuje k práci národní

lid vzdělanější a osvícenější. (Psáno roku 1906.)

A r n e N o v 4. k, Myslenky a spisova leJé.