76

Kdežto praktické, účelné, rozumácké století XVI I I.
v aristokratickém svém osvícenství shlíželo na lid s výše
svého tak spokojeného, tak blažícího, tak hotového
názoru a dávalo mu ve spisech populárních skrovné a
ušlechtilé almužny poznání ze svého pokladu moudrosti,
vědy a pravdy, postavil se romantický směr,
představovaný především básníky a sběrateli prostonárodních
památek, na stanovisko opačné: viděl v lidu zázračný
odkaz ztracené přírody, poslední zbytek původní klásy,
nepřebraný souhrn primitivní dokonalosti. Kdežto
tedy osvícenci lid podceňovali, snažíce se velmi povrchně
přizpůsobiti jej své patentované učenecké pravdě a
životní moudrosti, přeceňovali romantikové kulturu
lidovou, nepřihlížejíce k živým potřebám přítomnosti
a neuvědomujíce si jeho myšlenkové nevyspělosti ani
zpožděného vývoje. Jestliže osvícenci F. F. Procházka,
V. M. Kramerius, Fr. J. Tomsa, Jan Rulík, Jan Hýbl
viděli v lidu pověrečný a zatemnělý dav, který dlužno
osvítiti nepůvodním sice, ale jasným a pronikavým světlem
vznešené vzdělanosti novodobé, pohlíželi romantikové
F. L. Celakovský, P. J. Šafařík, V. Hanka k lidu jako
k ideálu shrnujícímu v souladu charakteristickém a s
poetičností radostnou základní rysy povahy národní.
Havlíček, jehož rozum i zkušenost vinily oba názory ze lži
a z povrchnosti, hleděl na věc naprosto jinak: viděl
v lidu významného a hlavního součinitele národního
obrození, součinitele, s nímž jediné vedle intelligence lze
počítati; shledával na venkově utajené mravní síly, které
by mocně mohly hnáti kola života národního - ale
připomínal stále, že síly ty nutno vybaviti, že součinitele toho
dlužno teprve získati, - že tedy první práce jest
uvědomování vrstev lidových, probouzení ukrytých hodnot
v lidu, pěstování a šíření intelligence lidové.

Tento názor zavazující k úsilné, soustavné a drobné
práci, jež neleká se prostředků a nástrojů sebe skrovněj-