72

má ethos i pathos, jakých na bal1adě požadujeme; ale
Erben není pro nikoho průpravným stupněm, není vůči
nikomu provisoriem, ani vůči Nerudovi - neboť
Nerudovi příslusí spíše český název definitivního klassika
české legendy v prostonárodním duchu. Ballada Erbenova
založena jest na obou zmíněných vůdčích ideích
básníkových, na mythologickém pojetí tradic lidových a na
ethickém pojetí primitivního života; nemá tedy v ní místa
ani suchý a vyprahlý racionalism, který defloroval zemi,
ani temný, beznadějný, fatalistický názor o slepé a
bezmezné nadvládě černých pudů, jimž člověk propadtl
jako odsouzená kořist. Erbenovy balla,dy zobrazují
člověka v mravním sporu a v dramatickém zápasu s
nadpřirozenými silami a mocnostmi, v nichž žijí vyhnanský
svůj život staří pohanští bohové a bůžkové, jak je zná
lidová obraznost. Clověk již již klesá v jejich moc, když
tu v náhlém osvíl)ení pevnou věrou ve vítězství dobra
rozvije všecku svou mravní energii, aby zvítězil ... staří
bozi, démoni, běsové jsou překonáni svrchovanou vůlí
mravního Boha na nebesích. Nebudu opakovati
ztrivialisovaného srovnání Blirgerovy "Lenory" "a "Svatebních
košil"; upozorním r'}ději, že v slavné balladě
Čelakovského, ,Tomanu a lesní panně", nezil-ujal básník
harmonického hlediska Erbenova: kde zlá síla rdousivé vášně
schvátí seslabené srdce člověkovo, tam nic nepomůže;
žádná přímluva, žádná spravedlnost, žádná ethika `
člověk v boji s t-emnými mocnostmi klesá. Znamená-li
pojem básníka především vášnivého uctívatele prudkých
sil tvůrčích, ale zároveň ničivých pudů, lákajících a
strhujících démonů, není Erben právě tak básníkem, jako
jím jest přede všemi jinými Mácha. Avšak ten pojem
obsahuje ještě druhý, komplementární typ:
harmonického překonavatele centrifugálních sil, krotitele a
ochočovatele pudů, zaklínače duchů - a potom Erberi jest
z velkých básníků.