63

Voltairem; pro organické spětí obrozeného českého života
myšlenkového s duchovní minulostí národní chyběly
Hm veškeré podmínky. Toho odvážil se teprve Palacký,
jehož rodina se přihlašovala k zásadám Jednoty, jenž
by1 od dětství horlivým čtenářem bible, jenž již
vjinošských letech přékonal v sobě skeptický materialism
synthesou filosofického idealismu a reformačního
křesťanství. Nedlouho po příchodu do Prahy obnovuje památku
Kom~nského; v čtyřicátých letech vydává ukázky ze
spisů Husových předchůdců; později uveřejňuje akta
'procéssu Husova ... i jeho speciální práce se obracely
se zdarem k dějínám reformačním. V životním díle
Palackého, v "Dějinách národu Českého v Čechách
i v Moravě", stává se vylíčení husitství i bratrství
vlastním středem a nabývá proti původnímu plánu jak
většího rozsahu tak složitějšího prohloubení, jmenovitě od
chvíle, kdy prvotní národnostní pojetí husitství ustupuje
koncepci smělejší a filosofičtější: nejde pouze o zápas
mravní síly s násilnou hmotností, nýbrž daleko spíše
o boj svobodného poznání s auktoritou. Jestliže dříve
přimykal se Palackého filosofický výkl~d českých dějin
velmi těsně k národní romantice, navázal nyní na
emancipační myšlenkové úsilí období osvícenského, které volalo
do zbraně rozum proti každé auktoritě, obmezující
svobodné badání.

Dílo, které uskutečnilo tyto smělé a důsažné apriorní
ideje, jest i provedením úchvatné: velký učenec podává
si v něm ruku s velkým spisovatelem. Palacký podnikl
mnohonásobnou práci průpravnou a pomocnou z oboru
staročeského místopisu, genealogie a diplomatiky; vydal
řadu pramenů i dokladů: vyšetřil rozborem co
nejbystřejším několik sporných otázek v důmyslných
monografiích:~v tom ve všem byl pokračovatelem a dovršovatelem
Dobnera a Dobrovského, ale zároveň učitelem a vůdcem
mladšího pokolení historického. Práce ty neměly pro Palac-