58

postavy v gigantickém sousoší dějin v pýše a v přísnosti,
která závodí se zamračenou chmurou oblaku nebo ve
vítězném jase, jenž překonává blesk jitřního, čistého
slunce.

Víme dnes všickni bez rozdílu, že František Palacký
jest takovou typickou a monumentální postavou, kterou
vrcholí a uzavírá se naše celé národní obrození. Uctívajíce
jej, vzdáváme zároveň hold veškeré té složité a těžké
práci myšlenkové, literární a propagační, která sahá
od osvícenských dob, vyčerpávaných snahami
učeneckými a jazykovými, až po politické uvědomění národní.
Chápajíce jeho životní dílo, připomínáme si spolu
význam jeho předchUdcu a učitelu, kteří mu připravili
pudu, vytkli cíle a ukázali cesty k nim. Tak zahloubání se
do osobnosti Františka Palackého, jež dočkala se v
sedmde3átých letech všestranného rozvoje národního života,
spojeno je::.t nerozluč ně s porozuměním osvÍCenskému
pokolení Josefa Dobrovského, které dokonalo své dílo
na počátku XIX. století, i romantické generaci vedené
Josefem Jungmannem, jež ne dlouho před významným
rokem 1848 odevzdala vedení rukám mladším.

Osud, jenž byl k Františku Palackému dobrotivější
než ke kterémukoliv ze starších buditelu, poskytl mu
mnoho šťastných podmínek, určujících jej přímo za
synthetika. Spojil v jeho životě organicky všecky tři
země spolupracující na kultuře českoslovanské:
Moravana rodem i krví zavedl na vychování do Slovenska
a pak velmi záhy přesadil do kulturně živné pudy české
a pra;ské. Smísil v jeho společenských vztazích
trojí stav, jenž již tehdy si byl navzájem odcizen: syn
prostičké rodiny venkovské stal se důvěrníkem šlechty
a zakotvil sňatkem i styky v starousedlém měšťanstvu.
Trojí prostředí provázelo jeho vývoj: domov i studijní
léta učinila jej v době roztouženého rousseauismu
pozorovatelem, znalcem i milencem přírody; mládí poskytlo