53

rhytmus zpívajících vln. Nezačali oba nadarmo jako
klassicisté, kteří, vychováni básnictvím starověkým
a anglickými i německými novoklassiky, halili pomysly
i city romantické do roucha přísně klassického. Jako
esthetikové a kritikové šli oba - po prvé společně ˜
na výboj i odboj pod praporem klassicismu přímo
nesnášelivého, jejž v mladistvé důslednosti prováděli až do
posledních rysů formálních. Byla to výborná průprava,
i když v nejedné věci se mýlili: nikdy později
nezapomněli, že trávili mládí pod jasnou oblohou klassickou!

Palacký a Šafařík! Plynulo krásné "hvězdné
přátelství" obou velkých synů východní větve naseho národa,
obou dědiců českých tradic reformačních skutečně jen ze
sllody životních a vědeckých zájmů? Oba přešli od
těžkého myšlenkového básnictví příliš závislého na
zahraničních vzorech i n-a Jungmannově programu slovesném,
k esthetické kritice, která jednak znamenitě školila
theoretické jejich myšlení, jednak přinášela do českého
světa nové ideové hodnoty, stavíc se při tom velmi příkře
proti staršímu pokolení i proti jeho nejskvělejšímu
zástupci Josefu Dobrovskému. Avšak oba mladí
revolucionáři setkali se za nedlouho také v tom, že z rukou
téhož Dobrovského přijali vědecké úkoly a problémy
pro celý život. Palacký, který v historické kritice
byl doslova žákem Dobrovského, vyšel v začátcích
svého arcidíla od jeho bystroduchých úvah o sporných
otiízkách starých dějin českých. Šafařík, jenž právě
jako Dobrovský kladl lessingovsky vědecké hledání
pravdy nad pravdu hotovou, stal se mnohonásobně
pokračovatelem i dovršitelem Dobrovského, ačkoliv
leckdy ozařuje důkladnou vědec-kou konstrukci
Šafaříkovu, konanou ve slohu Dobrovského, kmitavý
odlesk sálavého plamene prvního slavisty českého
Fortunáta Durycha. Dobrovský sám pochválil Šafaříka,
když v prvním větším díle vědeckém pokračoval v li-