51

říka, dovršovala u nás i v ostatním Slovanstvu své
životní dílo romantická generace učenecká, jejímž Šafařík
byl zvláště skvělým představitelem. Věda osvícenská,
nadaná pronikavým duchem analytickým a vynikající
přesnou logičností i neústupným kriticismem, prorazila jl
dráhu a položila základy. Badatelé osvícenci podali
rozbor pramenů, shromáždili a utřídili látku, ukázali.
'< hlavním problémům: na široké a rozlehlé konstrukce,
na jednotící a shrnující podání nepomýšleli, nevládnouce
většinou vědeckou imaginací a uměním synthetickým.
Po velikých průkopnících, jakým byl u nás pro všecky
nauky historické a filologické Josef Dobrovský,
následovali pak velicí stavitelé, Jungmann, Pala •... ký, Šafařík.
Není náhodou, že v každém z našich romantických
učenců dřímal' kus opravdového básníka: tvůrčí
obrazotvornost vědecká, živá schopnost vyvolávati minulost,
citlivý smysl pro poesii dějin i jazyka, vytříbené
mistrovství slohové odlišuje tyto synthetiky od vědeckého
pokolení Dobro"vského. Nižádný z nich nevyčerpával
se přísnou činností zkoumajícího a hodnotícího rozumu,
naopak horké srdce bilo pod každým jich naukovým'
přesvědčením.

Po"lední cíl jejich úsilí, opřeného o průpravu
osvÍCenských předchůdců a vyzbrojeného poznáním velmi
obsáhlým, byl ryz~ romantický: bylo to uskutečnění životního
ideálu, jejž byl v důsledcích dějinné filosofie Herderovy
vytknul národní vědě proslulý státník a jazykozpytec
Vilém z Humboldtů. V době, kdy jeho národ
soustředěním všech mravních sil namáhal se o vymanění z cizího
jařma, prohlá~iI za vrchol národní vědy filologii, jež
mu byla vědou o ňárodnosti a která měla zkoumati a
v ústrojnou jednotu uváděti všecky projevy národního
ducha v přítomnosti i v minulosti, především pak jazyk,
písemnictví, starožitnosti. Tato dalekosáhlá koncepce,
podložená filosofií idealistickou, byla v rukách menších

4*