50

mnoze bezobsažnou. anonymní poznatek, neosobná
for. mulka; celek bytosti jest zpravidla neznám a
zneuznán.

Nepřetržitě-souvislá tradice naší novověké vědy
neobsáhá více než pět čt'lrtstoletí, a již nyní mů~eme
pozorovati, že její první t'lůrci a budovatelé pozbyli
v živém národním vědomí bezpečné jistoty a trvalé
jasnosti. I pro literárního vzdělance zůstalo z přísně
kritického dějezpytce Celasia Dobnera a z horoucně
·opra'ldového jazykovědce Fortunáta Durycha pouze
úctyhodné jméno; ba, přes veškeré úsilí Gebauerovy
vě
decké školy, uniká stále větší měrou zraku neozbrojenému
odborným poznáním velká a zářná stálice, jakou jest
Josef Dobro'lský . .Ano, bez jakékoliv nadsáuy možno
tvrditi ještě více: i druhé mohutné vědecké pokolení,
jež jmenujeme buď školou Jungmannovou neb
romantickou, ustupuje nepřetržitě do studené historické dálky.
Jediný Palacký, kterému osudem 'Iýj imečně dobrotivým
přáno přečkati zároveň s J. E. Purkyní všecky
vrstevníky, účastní se posud duchově našeho národního života,
jako politik, národní filosof, dějepisec, organisátor.
Sotva však by mohl někdo prohlásiti totéž o jeho velkém
blíženci Pavlu Josefu Šafaříko'li, neb i o samém patriar-.
chovi národní vědy české, Josefu Jungmannovi, třeba
že nejeden časový zjev nasvědčuje tomu, že
Jungmanprávě jako před nedávnem Dobrovský, bude slaviti velkou
rehabilitaci, ať nedím literární z mrtvých vstání.

'J ubilejní výročí učenecká zadržují alespoň na čas
tento neodvratný postup upadání v zapomenutí a mizení
ze živé tradice národní, podaří-li se při nich oživiti alespoň
z části postavu učencovu a myslitelovu v jejím osobitém
svérázu.

Když právě před padesáti roky zhasila zákeřná a
osudná tma mozkové choroby jasné a klidné světlo
velikého ducha šestašedesátiletého Pavla Josefa Šafa-