47

v době Marie Terezie jmenován r.1.777 professorem a
brzy na to prvním kustodem universitní knihovny
vídeňské a osvědčil se i klidnými, důkladnými
přednáškami, požívaje zároveň jako numismatik úcty u dvora.
Leč, když ve Vídni po nastoupení Josefově zavládl proud
krajně osvícenský, nezdál se Voigt dosti radikálním, a
patrně nelíbil se též jeho směr historicko-tradiční,
vlastenecky konservativní.

R. 1183 ~ustupuje se stolice vídeňské do úst!'aní
v Mikulově, když před tím v brožuře ,,0 užívání národního
j~zyka ve veřejné bohoslužbě" zcela rozhodně zřekl
se osvícenství ve prospěch církevní pravověrnosti, až
pražští přátelé, na př. Dobner, byli zaraženi~

V moravském Mikulově, kde trávil své skrovničké
výslužné, zestárlý piarista spíše jen vegetoval; sám
nazýval se "mrtvým lvem". Některá díla, přerušená
pobytem vídeňským, jako "Popis českých mincí" iJ.
"Literární zprávy", došla dokončení, pro něž Voigt marně
hledal nakladatele, neboťse zatím vědecky přežil; i v
"Rozpra'/ách učené společnosti" vydal některé úvahy, nestojící
však již na bývalé výši. Nejlépe lze měřiti hloubku
vědeckého úpadku Voigtova na poslední jeho práci,
vyšlé až pohrobně, na "Duchu českých zákonů v
různých dobách", vzniklé opět z popudu" Učené společnosti".
Osvícenci pražští vyvolili thema ze slavného spisu
Montesquieuova a očekávali řešení v duchu tradicionalistickém;
Voigt, sám obdivovatel velkého francouzského sociologa
a politika, chtěl se, jak přímo dovodil, spravovati
zásadami i m~thodami vlivu plného otce konstitucionalismu,
někdejšího Charlesa Louise de Secondat. Avšak
rozhodnutí to spočívalo na omylu velmi osudném! Mikulovský
vicerektor na pensi, průpravou fysik a životní prací
dějepisec literární a numismatik, neznal národů, neznal
států, neznal lidí, nýbrž jen knihovny, archivy, mince;
nerozuměl vůbec právnictví ani sociologii, nechápal ani