46

jedlého a Josefa Jungmanna se VSlm svým citovým
vlastenectvím zvolna se v předtuchá"h rýsuje.

Nejinak jest i ve velkých obou dílech Voigtových
z oboru dějin literárních, v latinsko-německých .. Effigies
virorum eruditorum atque artificium Bohemiae ac
Moraviae" ( .. Podobizny učenců a umělců českých a
moravských" 1773 a 1775) a v latinských .. Acta Iitteraria
Bohemiae et Moraviae" ( .. České a moravské zprávy
literární" 1775 a 1780). Vědeckou svou methodou nestojí
tyto pilné snůšky, při nichž Voigtovi pomáhali F. M.
PelcI a F. F. Procházka, právě vysoko: nepodávají
více než zprávy životopisné a knihopisné, opravy
starších nesprávných údajf)., dodatky ke známému materiálu
podobně jako kdysi práce Balbínovy; podceňují a mylně
vykládají náš náboženský vývoj, nezapírajíce při snaze
po snášelivé objektivnosti stanovisko katolické;
přeceňují naopak český humanismus a písemnictví zlatého
věku. Výsledky jejich nerovnají se tedy jejich intencím,
dojista ušlechtilým; Voigt chtěl probrati celé dějiny naší
slovesnosti, oceniti je kriticky a vyložiti pragmaticky'.
Na to však nestačily jeho síly; práci tu vykonali teprve
Dobrovský a Jungmann, kteří dobře ocenili průpravné
kroky a přípravný materiál Voigtův. Výše ještě než
intence Voigtových obou velkých podniků staví
professor Hanuš jejich tendence: vlastenecky hájí naši
někdejší kulturní vyspělost proti domácí nevědomosti a
cizímu záští; budí cit souvislosti s ostatním Slovanstvem;
vybízí k lásce k jazyku rodnému; učí smyslu pro tradici,
pro minulost, a to nejen chladným výkladem, nýbrž
citovým horováním, takže chvílemi zaznívá k nám
z těch německých a latinských citátů, Hanušem bohatě
snesených, přímo hlas Jungmannova Slavomila,
bránícího se Protivovi.

Za hranicemi však imponoval spíše V:()igt učenec
než Voigt český buditel; za příznivé nálady pro piaristy