Mikuláš Adaukt Voigt.

Chodec, míjející skupinu piaristských budov na
nároží Příkopů a Panské 'ulice, které mrtvým svým klidem
lhostejně čnějí do moderního ruchu velkoměstské třídy,
sotva si uvědomí, že v této architektonické směsici
dobrých barokních tradic a strojeného klassicismu
odehrávalo se kdysi významné dějství našeho vědeckého a
národního obrození. Piaristský řád pražský, který v XIX.
věku úplně se poněmčil a v tomto duchu vychovával
i českou mládež gymnasijní, zaujímal v poslední třetině
XVI I I. století, za doby osvícenské, důležité místo
v oněch historických a filologických snahách, jež byly
vlivu plnou průpravou obrození literárního a
vlasteneckého. Na rozdíl od zkostnatělého a zpátečnického
Tovaryšstva Ježíšova, které stále pracovalo v duchu
protireformačním, přiklonili se "Otcové pobožných škol" po
příkladě učených benediktinů k modernějším směrům
vědeckým a jmenovitě v dějezpytě a vědách pomocných
zahájili nové období kritického zkoumání a srovnávání
látky, nahromaděné ve značném bohatství již od časů
Balbínových. V praž~ké kolleji žil "otec kritického
dějezpytu českého", Gelasius Dobner, i zakladatel české
numismatiky Mikuláš Adaukt Voigt, k našim piaristům
patřil též proslulý místopisec Jaroslav Schaller, abychom
uvedli alespoň nejproslulejší členy "řádu milovaného
Musami".