36

ného lidového vypravování, u všech národů. a ve všech
literaturách rozšířená themata byly jí pouze surovinou,
kterou zpracovala dle zákonů.v uměle:kého tvoření. Je-li
kořist vědeckého národopis ce z českých báchorek B.
Němcové - v slovenských přidržovala se lidového
podání a dokumentárně zaznamenaných svých předloh
již daleko těsněji - v celku nepatrná, jest tím větší
rozkoš, kterou jako d\lka v pravém slova smyslu básnická
přinášejí čtenáři. Najde v nich zmocněný obraz života,
řízeného spravedlivějším společenským řádem, než jaký
vládne na této zemi; zažije tu naprosté vyrovnání
do bra a krásy; omládne ve světě jarých nadšenců.,
srdečných junáků., vítězících milenek. Setká se tu s celým
zástupem statečných dívčích postav, blíženek tO
básnířčiných, jejichž srdce, hřející a uštědřující, jsou
ohnisky života blaženého v romantické prostotě. Okřeje
tu humorem jiskřivým a radostným, na jehož dně není
ani hořkosti, ani posměchu ... slovem vykoupe se celý
v tom rajském ovzduší mládí a štěstí, jehož nedovedl
vykouzliti nikdo tou měrou, jako právě básnířka
"Babičky".

Lz(} říci, že všechny české pohádkové sbírky dají se
zařaditi mezi ony dvě krajní meze, jimiž jest vědecká
přesnost Kubínova na jedné a básnická volnost
báchorek B. Němcové na druhé straně: čím dále do minulosti,
tím ubývá u českých pohádkářů. smyslu pro věrnost v
reprodukci prostonárodní tradice, a tím přibývá fantastické
libovů.le při zpracování jich. Celou rozmanitost české
literatury báchorkové lze dnes nejlépe přehlédnouti v
roztomilém výboru "Náro-dních pohádek", který
uspořádal Jan S a tra n s k Ý ("České knihovny zábavy
a poučení" svazek XXVI 1.). Jan Satranský vyvolil
si z našeho písemnictví pohádkového sedmero sbírek,
které mu poskytly 45 čísel: vedle obou mistrů.
vypravovatelského slohu báchorkového, kteří byli zároveň tvů.r-