34,

na lidovou poesii a dychtí znovu si osvojiti bohatství
hrdinské epiky prostonárodní, zpěvnou jarost lidové
písně, vyprávěčské kouzlo pohádek a báchorek. Právě ti
umělci slovesní, kteří touží zmocniti se samých kořenů
tvoření básnického a dobrati se základních zákonů
řídících poesii, slýchávají často - a zpravidla octne-Ii se
jejich přemítání i tvárné úsilí na křižovatce - ve svém
nitru povzbuzující a nutkající hlas dobrého daimonia
"ad fontes - nazpět ku pramenům!" Jak by chtěli, jak
by mohli neuposlechnouti? Ani oni, právě jako vděčný
žíznící u horského pramene, netáží se, odkud temení ony
blahodárné proudy prostonárodní poesie: zda jsou
opravdu zcela původní či prošly mezinárodní půdou
vzájemných tradicí; zda jsou společným statkem velkých
skupin kmenových, či jsou řadou vztahů poutány k
určitému prostředí místnímu a časovému; zda jsou pouhými
zbytky dávných básnických celků či 'samostatnými
výtvory svéprávného života. Zodpovídati ty a podobné
otázky, týkající se p.ostonárodního básnictví, učinil
si a vždy vydatněji si činí úkolem vědecký národopis,
jenž v poslední době úplně přetvořil názory o lidové
tradici; avšak způsob, jak řeší takové složité problémy,
nemění v podstatě poměru literárního umění ku
prostonárolinímu básnictví ... žíznivému poutníkovi zůstane
lesní studánka studánkou, ať tryská její zdroj přímo
z čistého srdce země, či ať dlouho protéká v skrytu
podzemskými složitými vrstvami.

Řada nových publikací pohádkových obohacuje
poklad naší báchorkové literatury, neb učí nás dívati se
správněji a živěji na pohádkáře lidové i umělé, na naše
i cizí látky a formy, na starší sbírky a sběratele.

První místo v řadě náleží dojista "P o v í d k á m
k I a d s kým", jež sebráním Josefa K u b í n a a s
vědeckým doprovodem professora Jiřího P o I í v k y od
let vycházely v příloze "Národopisného Věstníka ". Nelze