31

mezerami, proplétati se tolikerým dohadem, doplňovati
svou kombinací celá léta vůbec nedoložená, marně i tu
ohlížíme se po velkých pomnících biografických. V
poslední době bylo arciť mnoho pracováno: srovnávací
dějezpyt literární, moderní methody kritické, filosofický
r~zbor ideí rozložil významné zjevy národního obrození
na hlavní prvky, zařadil je do pravé jich myšlenkové
souvislosti, srovnal je s obdobnými neb příbuznými
jevy cizími, slovem, vykonal velkou práci analytickou.
Kdežto v sedmdesátých letech žák a tlumočník velkého
dějepiseckého umění anglického, Václav Zelený,
pokusil se skvělým způsobem na základě tehdejšího
poznání vědeckého postaviti vůdčímu duchu národního
obrození, ] osefu ] ungmannovi, životopisný pomník,
nedostalo se v naší době, tolik a tak usilovně se zabývající
právě národním obrozením, takového památníku ani
Palackému, ani Šafaříkovi, ani Celakovskému. Jenom někteří
veřejnými sympatiemi zvláště zahrnovaní jednotlivci
upoutali i po této stránce pozornost literární; máme
životopis Havlíčkův, máme dvojí pokus o biografii
Svatopluka Čecha; za to dva básníci tak milovaní a v
nejkrásnějším smyslu slova stále živoucí, jako Neruda a Zeyer,
čekají posud na své životopisce, kteří by napsali báseň
jejich života.

Pravím výslovně: b á s e ň ž i v o t a, jako jsem
svrchu mluvilo umění životopisném. Pouhý kritický
rozbor, pouhá učená methoda, shledávající podrobnosti,
sestavující dohady a možnosti, rozkládající osobnost
na její prvky, dojista tu nestačí. Život každého z nás
má svůj epický obsah, ale má i svůj zvláštní rhytmus,
má, jako hudební skladba moderní, svoje vůdčí, znovu
se vracející motivy: je-li potřebí psychologa, aby vše to
zjistil, -je-li potřebí básníka, aby vše to slovem a
slohem zachytil, jak by nebylo potřebí spojení obé té
vlony, jde-li o duši složitěji organisovanou, jakou jest