30

i protichůdci, stařičkému Bjormonovi: "Tvým
nejkrásnějším dílem byl tvůj život!" - slova ta mají obecnější
platnost, než by se na první poslech mohlo zdáti. A kdo
z nás ví, zda kdysi nezmizejí romány Tolstého v literárním
dějepise a jeho nábožensko-obrodné snahy v dějepise
bohosloví, Kdežto jeho život, tak naprosto se kryjící s jeho
osobností, i nadále bude přitahovati a poutati jaKo
skvělý příklad mravní epopeje? A právě jako bychom
těžko pohřešovali Goetheův vlastní životopis "Pravda
a báseň", třebaže v podstatě jest pouhým zlomkem,
tak příští pOKolení jistě sáhne po velkých budoucích
biografiích Bjornsona i Tolstého s vděčnou pietou, vždyť
již dnes BirjuKovova kniha o Tolstém'potěšila tak mnohé,
ačkoliv musíme na ni hleděti jen jako na průpravný
náčrt pro životopis velkého slohu.

Životopisná literatura u nás v Čechách jako soustavně
vzdělávaný a promyšleně pěstovaný druh slovesný
zůstává stále spíše zbožným přáním než skutečností:
to, co máme, jsou pouhé náběhy neb ojedinělé výtvory
stojící osamoceně a mimo literární řadu vývojovou;
rozhodně však ani z daleka neodpovídají tomu, co při
stávajících slovesných poměrech u nás dalo by se
očekávati. Nemají-li naše novější politické dějiny, na více nezta
dvě století naProsto přetržené, takřka velkých osobností,
neprojevil-li se náš tak mladý hospodářský a techniCKÝ
život posud mohutnějšími individualitami, nejsou dojista
naše duchovní dějiny bez výrazných postava ty bez
krásné své životní historie. Pohlédneme-li do minulosti,
ptáme se v úžase, proč nebyla posud napsána česky velká
biografie Husova, Blahoslavova, Komenského, jejicht'
život, tak epicky rušný, tak dobově barvitý, do takových
výšek světového ovzduší se tyčící, rozhodně nepůsobil
menší silou, než jejich nauka, jejich spisy, jejich snahy?
A chceme-Ii zůstati v čistě literární oblasti dějin
obrozeného národa, kdy životopisec nemusí již zápasiti s tolika