15

prostředí, v němž se příběh vyvíjí; řekl bych: pozná nový
kus života v obecných obrysech. Chce-li však
postihnouti také uvědomělé a někdy značně složité umění,
s nímž tento život vytvořen, musí sáhnouti ke knize ještě
jednou: pak prohlédne dramatickou silu vrcholných
scen, pak okusí náladu, kterou spisovatel vložil do oddílů
popisných, pak dialog zazní k jeho sluchu důvěrněji
a zvučněji. A jestliže čtenář po nějaké době rozevře
román zase, najde v něm nové půvaby: bude procházeti
drahou již sobě krajinou a potkávati v ní své přátele,
v jichž hovoru vedle jímavého obsahu upoutá i osobní
přízvuk, pohyb, ano i polozakryté myšlenky. Nejlépe
doporučuje se opětovné čtení při básních dramatických:
clivadelní představení, před nímž čtenář jednou neb
dvakráte drama přečetl, samo do jisté míry doplní, ucelí
a opraví dojmy z četby, a sáhne-li po něm divák ještě
jednou ke knize, aby vychutnával kouzlo jednotlivých
scen, neb aby si dokreslil podání hercovo, může říci, že
plně a bohatě prožil výtvor básníka dramatického.

Dobrou podporou správného čtení JSou poznámky a
výpisky: při básních zaznamenává si pozorný čtenář
zvláště krásná místa, při povídkách, románech a
dramatech obsah děi.ový, při dílech reflexivních a
filosofických významné výroky a ús'tdky. Ale takové poznámky
mohou býti ještě mnohem důvěrnější: stručný náčrtek
osnovy dila, přehledný soupis jednotlivých motivů.
úsečné skizzy k povahokresbě postav básníkových
takřka zasvěcují do duševní dílny básníkovy a způsobují,
že čtenář se nespřátelí jenom s knihou, nýbrž i s jejím
tvůrcem. Získání tak důvěrného poměru čtenářova k
Hteratuř,e jest nejkrásnějším ovocem námahy vynaložené
!la to, aby si čtenář osvojil umění -čísti. Pak nestačí kniha
ojedinělá, nahodilé, chvilkové setkání, nýbrž uzavření
vřelého, trvalého,"oddaného·vztahu; pak naučí se čtenář
vraceti se ke knize, žíti v duševním dotyku s jejich pů-