14

vlastni poklady knihy, stává se hlasité čtení pomůckou
k memorování, jímŽ přímo vrcholi osvojení sidlla
spisovatelova. Naše pokolení, snad vinou školského směru,
věnuje přf1iš malou pozornost učení se nazpamět
vzorným úryvkům literárním: jak zřídka cituje nám veřejný
řečník případný kus z básníka domácího, jak málokdy
zazní v politickém ne150 spolkovém proslovu delší citát
z národního mistra slohu a věty! Zcela zřejmě chybí tu
oddaná láska k literárnímu slovu, kterou na příklad
Francouzi a Němci se honosí, a kterou nás zahanb1,lj!
i nadšenci pro antické básnictví, již nejednou zacitují
mnoho set veršů z Homera neb z Vergilia a kteří i dlouhé
zlomky z řečí Ciceronových chovají do slova na mysli.
Memorovál1í krásných úryvků básnických a prosaických,
které by vedle školy měli propagovati i dramatičtí umělci
u nás, němá býti samo účelem, nýbrž pomůckou
pochopení knihy a básníka; prospělo by však také povznesení
řečnického umění, které právě v Čechách stojí na
nízkém stupni.

Každé knihy, která na nás působila mocným
dojmem, nemusíme čísti hlasitě, ani nemusíme z ní zlomky
a ukázky memorovati; sotva by nám na to vystačil čas,
o nějž jest v naší době taková nouze. Přimlouvali bychom
se však za to, aby, pokud jen možno, čtenář dílo
krásné a významné četl několikráte. Knihy na první
přečtení temné a nesrozumitelné vymáhají si toho přímo;
knihy plné svůdné krásy a lákavého umění způsobují to
samy bezděčně; knihy nasycené hlubokou životní
moudrosti odměňují za to mnohonásobně. Ale leckdo
potřese pochybovačně hlavou a zeptá se, čekaje předem
odpověď zápornou: Což snad neměl bych"román, v kterém
hledám jen zábavu a rozptýlení, čísti opětovaně? Právě
na románu se dá ukázati prospěch opakovaného čteni.
Po prvním pročtení zná čtenář románu jeho dějový
postup, spřátelí se s jeho postavami, porozumí životnímu