13 nepodstatných a bezvýznamných; tu získáme si pohotovost nastrojiti duši rychle pro nový dojem, novou látku, nový způsob slohový; v novinách skryta je škola praktické psychologie, která není nejhorší průpravou pro čtení románův a pro chápáni dramat. Leč žádajl-li si již všecky významnější články novinářsJré. v nichž jde o přesné stanovení politických zásad neb o důležité otázky kulturní, aby byly čteny pozorně a pomalu, jest tento požadavek pro knihu zcela samozřejmý. Častokráte nepovšimne si čtenář při chvatném čtení a ledabyl~m hned při začátku knihy lehce nadhozených motivů dějových, bez nichž nelze příběhu neb zápletce zcela porozuměti; nejednou ujde mu při čtení pouze zběžném obraz, hluboce vysvětlující básníkův duševní stav, z něhož rostou nálady, city, ideje v díle později rozváděné; na-' mnoze schází nedočkavému čtenáři kursorickému smysl pro odstín, polotón, přechod, čímž se čtenář takový stává téměř neschopným pro vnímání složitějších výtvorů slovesných. Výtečnou, avšak příliš zanedbávanou pomůckou pozvolného a pečlivého čteni jest předčítáni hlasité, při němž jmenovitě melodie veršů, dramatický spád hovorů, záľbně rozpředená krása popisů teprve zcela se čtenáři objevl. ROZUrI'í se, že nežádáme~ aby celé knihy byly hlasitě předčítány: kromě lyrického básnictví, lCteré již hudební svou povahou, zvukovou malbou, zpěvností rýmů obrací se ve značné miře ke sluchu, činí nárok na hlasité čtení buď důležité a v osnově knihy takřka podtržené části, neb partie virtuosně rozvedené pro kouzlo nálady, bohatství obrazů, malebnost líčenÍ. Čteni hlasité má dvojí rozličný úkol. Cteme-li hned na poprvé knihu hlasitě, posloužíme tím znamenitě prvnímu pochopení; nic podstatného nám neujde. Jestliže však při čtení opětovném říkáme si hlasitě ona místa, v nichž se nám zvlá!tě zalíbilo, a v 'nichž jsme shledali jádro neb