tO

dramat, kdežto úvahy o tom, jak čísti dna vědecká, ze
svých poznámek předem vylučujeme.

Přední a nevyhnutelnou podmínkou správného a
úspěšného čtení jest soustředění mysli; čtenář buď při
knize celou duší, oddej se jí na čas veškerou bytostí,
ztrať se v ní pro dobu četby všemu světu, ba i sobě
samému! Mnozí z nás nedoverou si ovšem již představiti,
jak bible opanovala dočasně naprosto mysl čtenářovu;
ale dojisia každý z nás prožil v divadle mocný dojem,
kdy úchvatný děj strhl jej do svého víru, že divák
zapomenul na svuj osud, své vztahy, své starosti a trpěl a
zápasil a hynul s dramaticKým hrdinou, s kterým se
na čas zcela ztotožnil. Ctěme povídky a romány tak
intensivně, až náš životní zájem splyne zcela s jejich
dějovým postupem, až naše srdce přestane bíti svým
tepem a napiato rozbuší se ve zvýšeném rhytmu srdcí
těch hrdinek a reku, o nichž ~spisovatel V) práví! Ke
Knihám, které nedovedou v nás vznítiti této mocné
suggesce ani jedinou postavou, ani jediným dějovým
pásmem. mužeme se chovati neduvěřivě; neodhazujme
jich okamžitě, nýbrž zkusme to s nimi znovu, ale když
i po opětované četbě nás nechaly střízlivými,
nezabývejme se Jimi již! Máme-li přistupovati k povídkám
a románum, vyzbrojeni podobnou měrou suggestivního
zájmu, jaký si přinašíme do divadla, nesmíme bráti knihy
veršu do ruky bez oné oddané a vnímavé nálady, Kterou
věnujeme hudbě koncertní ať vokální, ať instrumentální:
i v básni má nás strhnouti mocná hudební vlna a zanésti
nás ze všedního světa zlomkovitého žití " střízlivých
záimu do vyšší oblasti melodických citu,
transparentních obrazu, osvobozujících jednot - zevní hudba
rýmu a rbytmu ukáže se nám pak jako pouhá pomůcka
oné hudby vniterné, v níž dříme vlastní smysl lyrického
umění. Arciť toto vše závisí na duševním soustředění
čtenářově, na odhodlaném a rozhodném odpětí se od