9 dá mu moudrá a zaokrouhlená pravidla pro každodenní běh, ale sděli s ním i tajemství věčných zákonů mravnich; vezme v žalmech na mohutná křídla tíhu jeho hlubokého bolu a nakloní se v evangeliích nad jeho ranami; bude, kdykoliv čtenář otevře knihy proroků, přísným soudcem jeho činů i myšlenek a nad stránkami Zjevení Janova promění se v strážce jeho nejobraznějšich Snll. Důvěra, kterou chová křesťanský čtenář ke knize knih, stvořené ve svém bohatství a dokonalosti za spolupracovnictví, ba pod přímým vnuknutím božským, vyjadřuje se při čtení bible zvláštní pokornou oddaností. Evangelický Idesťan z reformační doby, ať čte Písmo svaté v tlumočení Lutherově, ať v překladu KraliCkém, s~ustřeďuje, než počne čísti, svoje myšlenky k posvátnerlJ.u předmětu a ča5to počáteční modlitbou vztyčí si pravou hradbu mezi svou biblicky zaujatou myslí a ostatním světem. Sleduje pak se zvýšenou pozorností, jíž rád napomáhá hlasitým a důrazným, ano někdy i zpěvným předčítáním, posvátný předmět, ,ale dbá stále a úzkostlivě i slovního výrazu, jehož obraty a obrazy, řečnické pomůcky i kazatelSKé přízdoby se mu vtisKují hluboko do mysli. Nerozumí-li na první přečtení, nořl se do věci znovu, přemýšlí, dohaduje se, stopuje slovo za slovem, až paměti vtěli znění a rozumu i srdci sm)'sl prostudovaného místa. K d)'ž pak určitý oddíl biblický vyhověl úplně nábožné potřebě chvíle, zavírá evangelický čtenár Písmo, znovu přemítá o tom, čeho se dočetl, a obohacen, očištěn, občerstven, odchází po práci, neb oddává se svátečnímu oddechu. Odvážili bychom se říci, že právě takový poměr má míti ke knize i dnes každý opravdo'