Jak čísti.

Poměr čtenáře ke knize mění se od pokolení k
pokolení; kde nacházeli pradědové jistotu duše a dědové
útěchu srdce, tam hledají otcové pouhou zábavu mysli,
aby posléze vnukové pídili se jen po rozkoši smyslů a
pravnukové dokonce se domáhali jen otřesení nervů.
Vztah, který kdysi byl nábožný a po té vášnivý,.
proměnil se na čas v chladnou lhostejnost, jež opět ustupuje
labužnictví a hravé zálibě: čtelTle všickni velmi mnoho
a to knihy rozmanité pestrosti, avšak nečteme dosti
oddaně, pokorně, čestně. Knihkupci, kolportéři,
nakladatelé zahrnují nás záplavou knih nových, neb za nové
vydávaných; veřejné knihovny i soukromé půjčovny
nabízejí nám poklady i brak starší literatury, obecně
uznané nebo přes odpor všech znalců všude hltané
..nikdo si nemůže naříkati, že by neměl přístupu k početné
a různorodé četbě. Na všech stranách ozývají s~
oprávněné i samozvané hlasy, dbající o jakost a hodnotu čtení:
škola obrací pozornost dětí pouze k cenným spisům,
které šíří obzor duševní, neb zjemňují a vychovávají
srdce; populární i odborná kritika v denních listech
i v jiných čaSopisech upozorňuje na nová díla vynikající a
odmítá rozhodně lichou plevu i bezcenný koukol
literárních žní; lidovýchovní pracovnici, umělečtí paedagogové,
zanícení knihovníci sestavují a vydávají seznamy
vzorných knih, jichž promyšlený výběr uceluje případně
všeobecné vzdělání a podává návod, jak voliti z básní,
povídek, románů prá'{ě jen dna nejryzejší ... a tak lze