v samých dějích, zde úzkost strádání a touhy, líčená soucitným
slovem, která oddaně a chápavě se zastavuje u každého
projevu porušeného a uraženého ženství a která bez pruderie,
avšak shovívavě zastírá clonou nápovědi výjevy pohlavního
rozvratu. Ale obě knihy statečné' ve své upřímnosti a proto
doma přijaté s nedůvěrou: francouzská válečná strana
odsoudila Barbusse za to, že pracuje do rukou pacifistům,
všeněmecká kritika prohlásila dotud osvědčen0tl chauvinistku
Kláru Viebigovu jako úmyslnou zeslabovatelku národní vůle
vydržet a vytrvat, dokud pruští orlové nepřiletí na
Brandeburskou brány. s palmou a vavřínem míru vítězného. Nemluví
tedy z Ohně a ze Dcer Hekubiných pouhý individuální názor
umělecký o soudobých událostech, nýbrž zaznívá k nám
odtud hromadné a autentické mínění, významnější a důsažnější
tím, čím se proti němu rozhodněji staví běžný soud politiků
oficiálních. Naslouchejme mu co nejpozorněji: snad právě
knihy básníků poučí nás o tom, u kterého z obou národů,
zda u Francouzů či u Němců vůlí i schopností vydržet i
vytrvat projévuje se vědomí vítězné převahy.

Nedaleko Lensu na strašné silnici u Souchezu válčil po
patnáct měsíců jako prostý pěšák Henri Barbusse. Jeho roj,
desátníkem Bertrandem vedený, který posléze skoro na veskrz
vykrvácel na osudné kótě 119, byl ve svém nesčetněkráte
zdecimovaném pluku vždy na místě nejvíce vysta veném. Konal,
spíše umdlen než osvěžen nepohodlím a strádáním domnělého
odpočinku v záloze, zákopnické práce na místech, ohrožených
německým bombardováním; posílán byl na hlídky, které byly
sestupem do pekel; dostával se vždy znovu do bubnové palby,
vystřídávané bodákovými útoky; tábořil pod zemí na
mrtvolách svých druhů a v jamách výkalových; dostalo se mu cti,
vždycky vyzkoušeti na vlastní kůži nové technické
vymoženosti dělostřelectva pruského j jeho obvaziště ocitalo se
zpravidla na dostřel nepřátelských houfnic, jeho posice pak na
půdě úplně zpustošené a zbavené zákrytů přirozených; byl
z prvních bitevních skupin, které poznaly děs potopy ze

111